Dopisy

Nevěřím v pokusy o urychlení

Reaguji na článek Tomáše Němečka o reformě civilního soudnictví Za rychlost se platí (Respekt č. 32/99). Oceňuji, že Respekt je výjimečný ve srovnání s většinou českého tisku tím, že se soustavně věnuje soudnictví. Podle mého názoru však autor v začátku svého příspěvku zvolil nevhodný příklad. Spory o vady plnění jsou příkladem složitějších věcí a soudní řízení o nich trvá vždy a všude déle. Nevěřím proto ve smysl pokusů o urychlení všech civilních řízení. Pro hospodářskou praxi je podstatnější zavést rychlý postup v určitých vymezených situacích. Mám na mysli jednoduché případy nezaplacené ceny zboží nebo služeb. Dlužník objednal zboží, převzal a nezaplatil; v takových případech není zpravidla o čem diskutovat. Jediným schůdným řešením podle mě je, že věřitel si dojde na soud s vyplněným formulářem platebního rozkazu, který mu soudní úředník na počkání pouze orazítkuje. Proti rozkazu by mohl dlužník podat najednou námitky, které se projednají při jednom jednání. Naprosto neúnosná je též soudní praxe při vydávání předběžných opatření, kdy je třeba urychleně zabránit např. převedení majetku ze společnosti. Předběžná opatření mohou být efektivním nástrojem např. proti tunelování, ale musí být v budoucnu vydávána nonstop na počkání. Pokud soud zakáže představenstvu neoprávněné nakládání s majetkem za půl roku od návrhu poškozeného akcionáře nebo…