Válka, která vedla k míru
Konec září proběhl v Izraeli ve znamení velkých svátků. Židé na celém světě slavili Roš hašana (Nový rok 5759) a deset dní poté Jom kipur (Den smíření). Několik tisíc let stará tradice Židům přikazuje, aby se na Jom kipur postili, zpytovali svědomí, vážili své chyby a hříchy a modlili se k Bohu za odpuštění. V Izraeli je ale svátek Jom kipur spojován i s traumatem říjnové či jomkipurové války, jež vypukla 6. října 1973, tedy přesně před 25 lety. Pro tehdy pětadvacetiletý stát to byla v pořadí již čtvrtá arabsko-izraelská válka. Jomkipurová válka je také dosud poslední válkou, v níž šlo Izraeli o holou existenci. (Libanonská válka v letech 1982–84 se odehrávala mimo území Izraele a válka v Perském zálivu v roce 1991 si vyžádala jen velmi málo izraelských obětí.) Toto kulaté výročí ve státě, který letos slavil i 50 let své existence, je též podnětem k bilancím a úvahám na téma, zda se může tragédie této války v nějaké formě opakovat. Nejdříve si však stručně připomeňme, co se tehdy stalo a co jomkipurové válce předcházelo.
Když armáda zaspala
Jako každý rok panoval ráno na Jom kipur 6. října 1973 v Izraeli absolutní klid. V den tohoto největšího židovského svátku se nepracuje, všechny obchody a podniky jsou zavřeny, veřejná doprava ani taxíky a soukromá auta nejezdí, nevysílá rozhlas a televize. I tento den se Židé postili a modlili v synagogách. Většina obyvatel si uvědomila, že se něco děje, až když se odpoledne rozezněly poplašné sirény…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
