Ministr odchází, Jan Ruml by měl zůstat
„Vnitro předělám během tří měsíců tak, že z něj lidé budou mít stejný strach jako z podniku Sady, lesy, zahradnictví. Pak se vrátím k novinařině.“ Tato slova pronesl v dubnu 1990 disident Jan Ruml při svém nástupu do funkce náměstka ministra vnitra. Tři měsíce se trochu protáhly - kachlíkovou budovu vnitra v Praze na Letné Jan Ruml opustil až tento víkend. Své původní předsevzetí ale naplnil beze zbytku. O důvod víc, aby v politice dál zůstal.
Pod hlavněmi samopalů
Víc než sedm let Rumlova pobytu na ministerstvu vnitra je dnes v paměti mnoha lidí spojeno především s nepřehlednou sérií skandálů. Některé z nich skutečně měly věcnou podstatu (např. kauza Bartončík nebo prodej adres z registru obyvatel), příčinou dalších byla Rumlova svérázná personální politika (za všechny jmenujme opakované výměny ředitelů inspekce), většina afér (od rumové až po akci U Holubů) však neměla racionální jádro. Těžko jednoznačně říci, proč byl zrovna Ruml až donedávna pod tak masivním drobnohledem médií i opozice, každopádně se ale kvůli tomu neprávem zapomíná na to hlavní, co bývalý disident na ministerstvu vnitra dokázal: totiž že z tohoto symbolu totalitní komunistické moci učinil více méně normálně fungující státní úřad. Chyb se mu dá samozřejmě vyčítat spousta - od podceňování ekonomické kriminality až po nedostatek policistů v ulicích. Celkový výsledek však není pro člověka, který svůj nástup do rezortu zahajoval propouštěním tisícovky estébáků za asistence…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
