Ekránové sny o sobě samých
Nedávno přišel jistý poslanec s vážně míněným nápadem, aby funkci diskutovaného ombudsmana přijal na svá bedra Zdeněk Svěrák. Příznačné bylo, že při zdůvodňování svého návrhu ponechal zcela stranou Svěrákovy nehynoucí zásluhy v oblasti cimrmanovského bádání a plně se soustředil na rysy, jež si zdaleka nejen on vtělil do postavy charismatického scenáristy a herce: moudrost, laskavost, nadhled, humor, to vše se slučující do jakéhosi posvátného amalgánu, který s pohnutím považujeme za samu tresť českosti. Není třeba soudit a pátrat, do jaké míry mají, či nemají takové individuální i kolektivní projekce co společného se skutečností. Prostředkem, jenž takový sebe-obraz a sebe-vyjádření zprostředkovává, je totiž v případě Zdeňka Svěráka film. A film je přece od svého zrodu a ze své podstaty „snovou prací“, je to „imaginární signifikant“, stvořený celý z barevných stínů, které skládají svět iluzí a tužeb. Pro tento jev si lze vypůjčit psychoanalytický termín „Wunscherfüllung“ - vyplnění přání. Svěrák-otec píše a Svěrák-syn pak natáčí sny o nás, o Češích samých. Takovým do ekránu oděným „snem“ je i Kolja, film, který měl minulý týden pražskou premiéru.
Film víc než český
„Vysněností“ se dá charakterizovat již první svěrákovský film Obecná škola (1991). Film byl retro-obrazem ideálního českého nebe s českým astrálním osazenstvem, a to přinejmenším hned ve dvou archetypálních provedeních: Čech světák, fantasta a haur (učitel Hnízdo Jana Třísky) a Čech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
