Hlas lidu, hlas boží

Situaci v kanadském Quebeku jsme u nás pozorně sledovali v době dělení federace. Mnoho lidí chápalo požadavky slovenské reprezentace právě s ohledem na obdobný vývoj v zahraničí. Proč bychom se neměli odtrhnout, činí-li to ve světě kdekdo - dokonce i v tak vyspělé zemi, jako je Kanada? Postupem času zájem o Quebec opadl. Kanada se nerozdělila, všechno zůstalo při starém. Dnes se však ukazuje, že tamější poměry nejsou zdaleka tak klidné, jak by se středoevropskému pozorovateli mohlo zdát.

Teď, anebo nikdy

Jacques Parizeau, od loňského září premiér provincie Quebec, otevřeně propaguje myšlenku samostatnosti. Nebojí se ani historického srovnání: "Naše touha po nezávislosti je stejně legitimní jako touha Američanů před 200 lety."Teď, anebo nikdy - říká Parizeau. Po mnoha marných pokusech z minulých let chce prosadit právo na sebeurčení pro frankofonní oblasti Kanady. Opět by mělo rozhodovat referendum, po patnácti letech již druhé ve stejné věci. Odkud bere premiér svůj optimismus? Stále roste počet těch Quebečanů, kteří vidí v nezávislosti spásný lék proti mnoha chorobám: dvanáctiprocentní nezaměstnanosti, jež o 2,5 % překračuje kanadský průměr, proti chudobě i vysokým daním. Vzít konečně osud do vlastních rukou - toto heslo nachází v Quebeku stále více stoupenců.

Zákon podle občanů

Koncem loňského roku oznámil Parizeau nový plán osamostatnění provincie: v prosinci předložil „předběžný návrh zákona“, o němž se nyní veřejně…