Hlavně když mám kam jít
Hlavně když mám kam jít
Manželé Hradečtí se s Bohem poprvé „setkali“ v roce 1980. Do té doby žili, jak říkají, životem každého normálního člověka. Vlastimila Hradecká (5O) byla profesorkou češtiny a francouzštiny, Ilja Hradecký (47) pracoval jako technik v polygrafii. Oba byli ateisté a jejich oblíbenou zábavou bylo dívat se na detektivky v televizi.Jednou večer u nich zazvonili čtyři mladíci. „Chcete se setkat s Bohem?“ zeptali se manželů mezi dveřmi. Hradečtí je pozvali dál. Hoši pak v obývacím pokoji četli z Písma a líčili jim prázdný život bez Boha. Po několika hodinách padl Ilja Hradecký na kolena a dal se do pláče. V ten okamžik oba uvěřili. Jejich život se tím totálně změnil: rozdali svůj majetek chudým, pustili se do charitativní činnosti. Ilja Hradecký se dokonce stal laickým kazatelem Českobratrské církve evangelické.
Nasytit tělo a duši
Po listopadu 1989 začali oba manželé spolupracovat s Armádou spásy. Ale brzy se s ní rozešli a začali uskutečňovat svůj sen. V roce 1990 založili občanské sdružení, kterému dali jméno Naděje. Zpočátku se soustředili na pomoc uprchlíkům v táboře Jabloneček, ale postupně rozšiřovali záběr. Dnes jejich „charitativní impérium“ sahá od Nedašova na slovenské hranici, přes Vysoké Mýto až po Mělník. Seznam jejich aktivit zahrnuje ošetřovatelskou službu, jídelny a ubytování pro staré lidi, integrační programy pro uprchlíky a bezdomovce, ubytovnu a chráněné pracoviště pro mentálně postižené."Naši pomoc potřebují…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
