Mám vztah s kolegyní, které jsem nadřízený, a nechci se už skrývat

Už rok a půl mám vztah s kolegyní z práce. Je mladší a zároveň jsem jejím přímým nadřízeným. Nikdy jsem si nemyslel, že se do takové situace dostanu. Vždy jsem patřil k těm, kteří říkali, že míchat pracovní a osobní vztahy je recept na problémy. Jenže, stalo se.

Nejprve jsme spolu trávili více času na projektech, dlouhé rozhovory po pracovní době, sdílení frustrací i radostí, pak se někde po cestě hranice, o které jsem si myslel, že ji mám pevně nastavenou, nenápadně posunula. Neplánoval jsem to a ani jsem se do toho nehnal, ale city přišly, než jsem si je stihl racionálně zakázat.

Velmi dobře si uvědomuji, že tento vztah není v pořádku z pohledu firemní etiky ani vzhledem k mocenské nerovnováze. I proto jsme se od začátku dohodli, že to zůstane v tajnosti. Postupem času jsem však začal cítit stále větší vnitřní tlak. Nejde jen o strach z prozrazení, ale také o pocit, že žiji jakoby dvojí život. Před kolegy hraji roli profesionála, v soukromí roli muže, který něco zásadního zamlčuje, mezitím se snažím uhlídat každý pohled či dotek.

Několikrát jsme se už téměř prozradili –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například v létě, kdy jsem se vrátil ze služebky a ona mě na chodbě objala. Tehdy mě napadlo, že by mi možná spadla tíha ze srdce, kdyby si toho někdo všiml. Přítelkyně však trvá na naprosté diskrétnosti. Bojí se odsouzení, ztráty důvěry kolegů a možných důsledků pro svou kariéru. Chápu ji, ale zároveň cítím, že mě to neustálé skrývání se vyčerpává a vyvolává ve mně hněv i smutek.