Jáchym Topol mezi školkou a psacím strojem

Za svou poslední knihu Citlivý člověk získal Jáchym Topol Státní cenu za literaturu, pak následovala devítiletá tvůrčí pauza a velká životní změna. Jako otec dvou dnes už dospělých dcer založil novou rodinu a teď v 63 letech pomáhá s péčí o svého tříletého syna. Právě tahle situace se zásadně promítla do vzniku jeho posledního románu Peklo neexistuje, který dlouholetému programovému řediteli Knihovny Václava Havla nyní vydal jeho domovský Torst.

Autor pověstný rozmáchlým stylem připomínajícím psaní v nekonečném horečnatém snu se v novince ze všech svých dosavadních próz vůbec nejvíc drží reality. Konkrétně situace v Česku po ruské invazi na Ukrajinu. A zároveň je to román nezvykle humoristický: kupříkladu plánovanému atentátu na Miloše Zemana v knize zamezí prezidentovo obratné vykrytí útoku nožem několika kolečky nakrájeného salámu. „Používám klidnější jazyk, přes všechny alegorie a grotesku je vlastně normální. Ale to můžu říct mezi náma normálníma lidma, protože pro úplně normální lidi tahle knížka asi stejně nebude,“ směje se autor, který od narození syna nepije alkohol, čili je to také kniha poprvé celá napsaná „za střízliva“ a „za denního světla“. 

Chlápek, který by se mohl přihodit 

Předešlé knížky psal nejraději na literárních stipendiích. V rozpoložení, jež přirovnává k tvůrčí „mánii“, byl schopný tři dny nevstat od rukopisu, soustředil se jen na psaní a za rodinou se vracel za čtvrt roku, až když měl hotovo. Tentokrát psal souběžně se zaměstnáním. Vždycky ráno tři čtyři hodiny, když vypravil syna do školky a než se začal připravovat na večerní veřejné debaty v knihovně, které uvádí. Během tohoto „kasárenského řádu“, jak tomu říká, se v čase vrátil skoro 20 let nazpátek. To ještě pracoval jako novinář (v Respektu) a redakční práce tehdy vyžadovala psát okamžitě pod tlakem uzávěrek a nečekat na chvíli, kdy přijde inspirace.