Česko-slovenská obranyschopnost

Vnější problémy společnosti se promítají do vnitřních potíží a naopak. Takový je normální běh života demokratických států. Tato dynamika ovšem může nabýt fatálních rozměrů, jestliže na vnější i vnitřní straně převáží nepřátelství a slepý egoismus. Jejich mnohdy hrozivé prolínání však musejí vláda, zainteresované instituce a občané zvládnout navzdory tomu, že se to jeví jako nemožné. Právě teď bychom se měli soustředit na jeden takový propletenec: česko-slovenské vztahy a obranyschopnost státu.

Varovné scénáře

V říjnu loňského roku se sešla skupina českých a slovenských sociologů, aby se tři dny v klidu zabývala problémy československé vzájemnosti. Účastníci se pokusili zúročit léta přátelství otevřeným dialogem. Hned na začátku setkání se ukázalo, že slovenští kolegové mají věci podstatně lépe promyšlené. Každý z nich byl totiž nejednou vržen do situace, kdy musel respektovat národností „brýle“ slovenské veřejnosti a sám musel zaujmout - vystaven tlaku - svůj vlastní postoj.

Těžiště setkání spočívalo v diskusích a sehrávkách varovných scénářů vývoje československého státu. Secesionistická varianta spočívala v rozpadu státu do dvou samostatných státních celků. Ukázalo se, že „proces přerušení současných vazeb je proces natolik složitý a hrozící konflikty takové povahy, že vyústění do slepé uličky by bylo nejpravděpodobnějším výsledkem“. Centralistická varianta spočívala v utužení federálních struktur. Její možný vznik byl spojován s volbou…