0:00
0:00
Domov2. 12. 19919 minut

Bílá síla

Skinheads: „Pražané nám rozumějí.“

Astronaut

V týdnu, kdy se konaly manifestace na podporu požadavků Václava Havla, se na pražských nárožích objevily letáky vyzývající ke srazu „všech, kteří chtějí okamžité a radikální řešení se všemi nežádoucími živly - cikány a Araby“. Manifestace s ústředním heslem White Power – Bílá síla je ohlášena na neděli 24. listopadu. Sraz je ve čtrnáct hodin „U Stalina“ v Letenských sadech. Pořadateli jsou skinheads.

Bílý Čechy

V neděli odpoledne stojí na šedivé žulové ploše pod bývalým Stalinovým pomníkem strnulé hloučky skinheadů. Černé oděvy ostře kontrastují proti bílému nebi. Ticho ruší jen štěkot policejních psů. Policisté v helmách stojí mezi keři. Skinheadi se tiše domlouvají. Občas nastaví výhrůžný obličej opatrným fotoaparátům zahraničních novinářů. Přicházejí i další diváci. Pražané na nedělní procházce.

↓ INZERCE

Pak během několika minut naplní prázdnou plochu několik set „holých hlav“. Hloučky ožívají, zdraví se. „Nazdar, fašisto.“ Jsou tu i dívky a dokonce i malé děti oblečené v maskáčích se směšně velikými bagančaty na nohou. Snaží se tvářit stejně nepřístupně a tvrdě jako ti starší. Jeden ze skinů líčí za pomoci tlumočníka své představy o pořádku. Novinář poctivě zapisuje. Oslovujeme černě oděného skina s jizvami na holé lebce. „Přišel jsem za bratry ze Sudet. Nech nás na pokoji.“

Najednou se skini rozbíhají. Od fotbalového stadionu Sparty se blíží průvod hnutí anarchistů. Pod transparenty „Pryč s rasismem“ jsou vidět i Romové. Několik desítek policistů zahrazuje skinům cestu. Ozývají se výkřiky: „Vy rudý svině!“ Anarchisté se zastavují pod širokými schody a odpovídají: „Jděte do hajzlu, rasisti.“ Holé hlavy začínají skandovat: „Bílý Čechy, bílý Čechy“.

Mezi oběma zástupy hraje několik chlapců hokej na kolečkových bruslích. Nenechají se rušit. Proplétají se mezi nastoupenými skiny, kteří si nasazují černé kapuce. „Jsem zvědav, jak policajti zasáhnou,“ říká jeden z diváků, nahrblý muž s malýma očima. „Furt jen říkaj, že jsou cikáni chudý, a místo nich mlátěj nevinný lidi.“ Průvod anarchistů se dává do pohybu, odchází pryč. Ozývá se vítězný řev. Stranou stojí několik žen. Jedna z nich, s malým psíkem, říká sousedovi: „Za všim jsou Židi. Kdyby je Hitler nehnal do plynu, určitě by byli s ním. Jsem Sládkovec. Já skinům fandim.“

Sieg Heil

Holé lebky se dávají na pochod do centra města. Policisté zahrazují dopravu a uvolňují davu cestu. Jeden ze skinů volá přátelsky na šedovlasého policistu: „Jak to, že jsem vás neviděl na Slávii?“ Průvod vchází do Pařížské ulice. Dusot bagančat se rozléhá ztichlou ulicí. Mezi secesními domy burácí řev z několika set hrdel: „Cikáni raus, cikáni do plynu.“ Fanaticky skandují i dívky. U chodníku je zaparkován autobus s cizinci a německou poznávací značkou. Nad holé lebky vystřelují zdvižené pravice. Zazní skandování: „Sieg Heil, Sieg Heil.“ Mládenci si sdělují své sny: „Kdyby v každym německym městě najednou povstalo aspoň tři sta skinů, byla by to síla.“ Policisté sledují dav. Rozkurážení skini na ně volají: „Pojďte s námi na cikány.“ Na přísných tvářích policistů se objevuje úsměv. Oslovujeme jednoho z nich. „Co, rasismus? Mě to nezajímá. Zeptejte se tiskovýho mluvčího.“ Odbývá nás a snaží se zakrýt své identifikační číslo.

Zástup vpochoduje na Staroměstské náměstí. Mezi stánky stojí zkoprnělí návštěvníci předvánočního trhu. Skupinka cizinců s průvodcem před sochou Jana Husa se otáčí a naslouchá hrozivému: „Ku-klux-klan, Ku-klux-klan!“

Na cikány

Skinheadi dorážejí k soše sv. Václava. Stejně jako před několika dny zní Václavským náměstím zpěv hymny, ovšem jen její první část. Před vchodem do cukrárny pozoruje skiny rodina s dvěma malými dětmi. „Něco se s cikánama udělat musí,“ říká otec. „Do plynu bych je neposílal. Skinheadů se nebojím. Mají pravdu.

„Po hymně vyráží dav na pochod k hlavnímu nádraží. Připojují se i normální občané. Muže v ošuntělém hubertusu oslovuje starší paní s čerstvou ondulací. Kolem nohou jí poskakuje malý pinčl v oblečku. „Kam jdete?“ Muž odpovídá: „Na cikány.“ Žena povzdychne: „To je dobře.“

U nádraží je pauza. Vůdcové jdou v řadě močit k betonovým větrákům. Jeden ze skinů vydává neartikulovaný zvířecí řev směrem k policistovi. Výhrůžně gestikuluje. Policista zaraženě stojí a rozpačitě se usmívá.

Dav se dává opět do pohybu. Jde se na Žižkov.

Ať je zabijem

V rukou skinů se objevují kovové tyče a klacky. Na řemenech kolem pasu se houpají obušky, nože a řetězy. Vůdcové dávají pokyn: „Roztáhněte se po celý ulici, ať je zabijem.“ Blíží se první žižkovské domy. V oknech jednoho z nich se objevuje hlava romské ženy. Dav se zastavuje a ozve se výhrůžný řev. Vyletí kámen. Hlava ženy mizí. Skini řvou. „Cikáni do plynu, cikáni do plynu.“ Davem projíždějí policejní automobily s houkačkou. Z auta stojícího na křižovatce se vyklání muž a zdraví holé lebky zdviženým palcem. Průvod míjí známou „cikánskou“ hospodu Na Sklenářce. Několik desítek ramenatých skinů vbíhá dovnitř. V jejich čele černovlasý muž v maskáčích se strništěm a náušnicí v uchu. Je to bývalý novinář z týdeníku Občanské fórum, dnes redaktor Reflexu Jiří Doležal. „Přeci si nenechám ujít příležitost, jak cikáni dostanou do držky,“ říká. „Pro mě jako novináře přece čím hůř, tím líp.“ Policisté nejsou nikde vidět. Za chvíli skini vybíhají ven. Uvnitř naštěstí nikdo nebyl. Rozcuchaný hospodský říká: „Žádnej cikán tady není, tak jsem je hnal ven. Jeden se vydával za novináře. Přeci si nenechám rozbít židle za 500 korun. Jinak to schvaluju, cikánů mám plný zuby. Jsou jako vši.“

Pražané zdraví skiny

V otlučených domech na hlavní Seifertově (bývalé Kalininově) ulici se otvírají okna. Obyvatelé Žižkova se vyklánějí a radostně zdraví pochodující zástup.

Holé lebky je odměňují burácivým: „Černý svině! Rasová válka!“ Nad hlavami se míhají zaťaté pěsti. Někdo opět hajluje.

Na Olšanském náměstí jim zahrazují cestu policejní automobily s houkačkami. Objevují se muži v kanadách s dlouhými obušky. „Cikánský gestapo, cikánská ochranka,“ skandují skini a uhýbají směrem k televizní věži, podle pokynů černovlasého Karla Rychtaříka. Je mu dvaadvacet let. Podle zasvěceného policejního posudku patří prý k těm „umírněnějším“, tzv. kališníkům. Kdysi byl „fašistou“, ale když se opije, je jím znovu.

Ke Karlu Rychtaříkovi se přitáčí mladý, obyčejně vyhlížející chlapec. „Čím víc nás bude vidět v televizi, tím líp. Lidi se k nám určitě připojí. Dnes by bylo potřeba nějaký skiny v Lounech. Tam je cikánů jak nasráno.“ Druhý skin s ostře řezanou tváří radí: „Měli bychom se rozdělit do akcí.“

Jsou to přece děti

Za skandování „Ščuka bude viset“ pochod pokračuje na Francouzskou ulici. Emil Ščuka je předsedou ROI. Ulice je přehrazena policejními auty. Před nimi stojí rozkročení muži se zelenými a černými maskami na tvářích. Davem zazní povel. „To je jak na Národní třídě. Zvedněte ruce a sedněte si.“ Zástup poslechne. „Máme holé ruce,“ volají a sedají si. Vyhrnuté bundy odhalují obušky, nože a řetězy. K policistům se přibližují novináři. Zaměřují své fotoaparáty a maskovaní muži se po nich ohánějí. Karel Rychtařík s policisty vyjednává. Prý se rozejdou v Nuslích. Policisté souhlasí a uvolňují cestu. „Přeci je nebudeme mlátit, vždyť to jsou děti,“ říká přítomný policejní ředitel hl. města Prahy Pavel Hoffman.

Podle dohody s policií se holé lebky zastavují na počátku Náměstí bratří Synků, před domem s vytlučenými okny v přízemí. Ve třetím patře je v rozsvíceném okně starší Rom s chlapcem. Dav ječí a mává pěstmi. Opět vyletí kámen. „Kdyby radši zalezli, udělali by líp. Pořád jenom provokujou,“ komentuje situaci náhodný zvědavec. Jeden ze skinů se rozbíhá a křičí do rozbitých oken v přízemí: „Vylezte, vy černý svině!“ V posledním patře sleduje scénu několik „bílých“ dívek a chlapců. Smějí se. Rom mizí z okna a světla zhasínají. Vůdce Karel Rychtařík vybízí k rozchodu. Policisté zatahují kruh, skini jsou perlustrováni. Nejbojovnější končí v připravených autech. Malému chlapci v maskáči říká policista: „Ještě jednou a nahlásíme to na školu.“ Dav se pomalu rozchází.

Tmavou špinavou chodbou vycházíme do nejvyššího patra za nadšenými diváky. Dveře otvírá dívka. „Cikáni nejsou lidi, ale zvířata. Podívejte se na tu špínu. Měli by je někam odvézt. Jenom mi vadí, že skini bijou i bílý,“ vysvětluje nám dívka a její chlapec přikyvuje. O patro níž klepeme u dveří Romů. Nikdo neotvírá, v bytě je tma a ticho.

Stalin, Lenin a Gustav Husák

Vůdcové skinů odjíždějí do nuselské restaurace Pod Bělkou. Zde mají svůj hlavní stan. V malém salónku sedí v příšeří holé hlavy. Nad nimi visí na stěně veliká státní vlajka. U výčepu obsluhuje vysoký muž. Za ním je ve vitríně několik fotografií: Stalin, Lenin a podobenka Gustava Husáka s černou stužkou v rohu. „Takový názory, jako maj kluci, musí mít všichni normální lidi,“ říká asi pětačtyřicetiletý hospodský. „Každej slušnej člověk musí přeci chtít, aby cikáni táhli do prdele. Má se to stát teď, nebo za pět let, vždyť je to jedno. Za komunistů si cikáni tolik nedovolovali, to drželi hubu a krok. Teď si vymysleli demokracii.

„Velitel policejní akce Radislav Charvát říká: „Začínají se nám houfovat dost často. Na rozdíl od anarchistů neměli demonstraci povolenou. Zadrželi jsme třináctileté i mladší děti. Rodiče ale nemají většinou zájem o to, co dělají. V akci bylo několik set policistů a tzv. rota rychlého zásahu. Zabavili jsme hole, řetězy a obušky. Střelné zbraně ani nervové plyny u sebe neměli, i když nevylučujeme, že je mají. Dnes si takovou zbraň může sehnat každý. Máme videodokumentaci, kterou budeme teprve vyhodnocovat, protože nelze stíhat dav. Dvacet jedna lidí bylo zadrženo. Karel Rychtařík mezi nimi není. Zasáhnout během demonstrace můžeme jen se souhlasem zástupce příslušného Obvodního úřadu, který by měl být na demonstraci přítomen. Vyrozuměli jsme o chystané demonstraci Obvodní úřad na Praze 1, starostu ing. Bachnu, ale ten, i když věděl, co se asi odehraje, nereagoval. Vůbec je to nezajímá. Zasáhnout, minimálně v Pařížské, se mělo.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu