Ani zrno nazmar

Loni protestovaly tisíce nizozemských rolníků proti nízkým výkupním cenám obilí. Více než týden blokovaly traktory dálnice a úředníci ministerstva zemědělství a dalších vládních institucí v Haagu se nedostali na svá pracoviště. Poté, co konflikt zažehnal královský komisař, vysvětlovali předáci rolnických svazů v tisku bodře své plány na příští léta: v případě, že by jim vláda nevyšla vstříc, zcela ochromí provoz na amsterodamském letišti Schiphol. Prý k tomu stačí rozsypat hrách z několika fůr na přistávací plochu.

Na Slovensku nedávno trvaly podobné akce pouhé dvě hodiny a v České republice k nim nedošlo vůbec. Nikdo zatím neviděl ani kravince na Těšnově ani hrách v Ruzyni. Přesto pouhá možnost jejich výskytu přiměla vládní představitele k urychlenému vytvoření federálního fondu tržní regulace. Zpola vyčerpané fondy republikové se pravděpodobně nafouknou. Tak jako v Žiaru či Gabčíkovu byla tedy zase jednou pohotově po ruce bezedná a anonymní státní kasa. Záruky, že příští rok se tato situace nebude opakovat, zatím nejsou. Zavedení kvót na nejvíce přebytkové výrobky a pokuty za jejich překračování dosud zavedeny nebyly. A nikdo neví, který další podnik - případně celé odvětví - bude požadovat intervenční nákupy své neprodejné produkce.

Nejzajímavější na celé záležitosti je ale recept, který na řešení nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou nabízejí sami rozhořčení zemědělci a nejenom oni: totiž odvolání ministra Kubáta. Ministr zemědělství ovšem stěží může za…