Glasnosť začala mlčením o Černobylu

Natalja Gorbaněvská (55) je ruská básnířka. V Moskvě pracovala jako knihovnice a technická překladatelka; v emigraci (1975 do Francie) se stala novinářkou (revue Kontinent a týdeník Russkaja mysl). V roce 1968 začala v Moskvě vydávat Kroniku aktuálních událostí - první samizdatové noviny. Po demonstraci proti sovětské invazi do Československa 25.srpna 1968 zůstala ze sedmi účastníků jediná na svobodě; sovětský stát projevil socialistický humanismus: synu Josefovi byly tři měsíce, Jaroslav byl o sedm let starší.

Zůstala jste nepotrestaná?

Zavřeli mě v prosinci 1969; počkali si, až se na mě trochu zapomene. Sofja Kallistratová, moje obhájkyně, při soudním líčení soudu vysvětlila, že mne nemohou obviňovat za demonstraci proti bratrské pomoci Československu, neboť mne soud za tento čin již jednou viny zprostil. A tak jsem byla obžalovaná za rozšiřování samizdatu. Na prvním místě figurovala moje kniha Poledne, ve které líčím události kolem demonstrace z 25.srpna 1968, dále Kronika aktuálních událostí i jiné podvratné texty, mimo jiné i jeden zajímavý projev Karla Kyncla.

Na jak dlouho vás odsoudili?

Nebyla jsem odsouzená, nýbrž uznaná nesvéprávnou. Sovětský stát je hluboce humánní a blázny nesoudí; posílá je na nucené psychiatrické léčení. Byla u mne zjištěna choroba většiny disidentů: „pomalá schizofrenie bez zjevných příznaků“. Poslali mě do psychiatrické věznice v Kazani, tisíc kilometrů od Moskvy. O děti se…