Budoucnost je v našich rukou

Pan Vladimír Petrus vnesl do rozhovoru s Respektem tolik problémů, že by jejich řešení vydalo na několik dalších pokračování. Nemohu tu reagovat na všechny podněty, nicméně u dvou či tří bych se rád stručně zastavil.

Pokles nikdo netajil

Pan Petrus říká, že odbory byly „odříznuty od jednání o recesi“. Už samo spojení „jednat o recesi“ je zavádějící. Pokud se rozhodující složky společnosti (včetně odborů a politických stran a hnutí) přihlásily k reformě, k transferu naší ekonomiky od socialistického k tržnímu modelu, pak se zároveň hlásily i k nezbytné ceně, kterou za to zaplatíme. Mimo jiné i k hospodářskému poklesu. Ten byl odhadnut pouze v určitém rozmezí. Odhadnutá čísla nebyla před nikým tajena, navíc z reformních opatření zákonitě vyplynula. O poklesu výroby šlo tedy stěží vyjednávat a je-li dnes větší než se očekávalo, souvisí to především s naší odbytovou krizí v zahraničí (SSSR, NDR) a bylo by nanejvýš laciné připsat ho na vrub „nesprávné koncepci reformy“.

Strategie vlády je jasná

S tím souvisí má druhá poznámka. Odbory prý budou podporovat reformu a dokonce uvolní svůj majetek na rekvalifikace, budou-li znát strategii vlády v základním i regionálním ekonomickém rozvoji. Domnívám se, že jde o nedorozumění. Základní strategie vlády pro nejbližší období je jasná: důsledná reforma při minimalizaci inflace…