Příští rok v Jeruzalémě
"Nevěřím nikomu, protože Žid nemůže nikomu věřit," sdělila mi starší žena s jistotou, jaké se jen stěží odporuje. Prošla Treblinkou a Osvětimí, bezprostředně po svém zázračném návratu se ve vlastním bytě dívala do očí dobře živeného pána, odklepávajícího cigaretu do jejího starožitného popelníku.
„Nevěřím nikomu, protože Žid nemůže nikomu věřit,“ sdělila mi starší žena s jistotou, jaké se jen stěží odporuje. Prošla Treblinkou a Osvětimí, bezprostředně po svém zázračném návratu se ve vlastním bytě dívala do očí dobře živeného pána, odklepávajícího cigaretu do jejího starožitného popelníku. Bez domova fakticky i v duši. Nejkratší, nikoliv nejsnadnější cesta vedla přes Středozemní moře do Palestiny. Za dva roky, v první izraelsko-arabské válce, prožívala další utrpení vykoupené vyhlášením samostatného Izraele."
Oni nás tady prostě nechtějí. Biologicky nás tady nechtějí. Dnes jim dáme Judeu, zítra budou chtít Haifu," ukončila na chvíli rozhovor, jako by chtěla naznačit, že i jeho další část se ponese v podobném duchu. Byl jsem smutný a bezradný. Až příliš jí rozumím a až příliš dobře vím, že v podobném duchu se nevyřeší ani jeden z palčivých problémů, které Izrael řešit musí. Řešit, nikoli oddalovat. A židovský stát se o řešení snažil. Zavražděn byl nakonec Sadat, nikoliv Begin.Ještě včera bylo vše jasné: arabský svět (kromě Kuvajtu, Saudské Arábie a několika emirátů) byl pro mnohé světem pokroku, bojoval proti sionistické expanzi. V Izraeli obyvatelstvo vstávalo a usínalo s myšlenkou na další utlačování svých mírumilovných sousedů. Bohužel, tomuto primitivnímu zjednodušení podlehli i mnozí politikové „svobodného světa“.
„Nebudeme se bránit proti dětem…“
Izraelská společnost je rozpolcená jako její vláda. Naštěstí zde funguje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
