Jiří Tichý

Jan Krbeček porušil zákon a byl za to po právu odsouzen. Pět let vězení má za sebou, čtyři roky mu zbývají do propuštění.

Na půdě České národní rady zazněl stručný, ale naléhavý hlas. Poslanec OF Petr Šplíchal ve své interpelaci požadoval, aby vláda vypracovala návrh zákona, který by se jasně vyjádřil k otázce politických vězňů z 50.let.

"Československá kultura obráží život a práci našeho lidu. Po roce 1948 se mění výrazně její charakter a poslání, začíná se rozvíjet v duchu socialistického realismu." Jedno ze zaklínadel, které náš život provázelo čtyři desetiletí.

Rozhovor s Ivanem M. Jirousem.

Existují zvuky, které se lehce spletou s jinými, podobnými. Odemykání a následné řachnutí vězeňského katru se však nedá splést s ničím. Vědí to obvinění a odsouzení, potvrdí to i jejich věznitelé.

"Škola dneška je pro člověka zítřka", hrdě hlásá dosud neodstraněný nápis v mezipatře Vysoké školy SNB v Praze- Lhotce. Obyvatelé Modřan a Lhotky areál této školy kdysi pojmenovali po svém: Údolí dutých hlav.

V mnoha povolebních hodnoceních se konstatovalo, že komunistická strana je vlastně jedinou silnou politickou stranou. Absurdní, ale realistické zjištění, z kterého je nutno vycházet. Neméně absurdní se jeví rozpor mezi voláním po konstruktivní opozici a zároveň zdůrazňováním práva veškerého tisku na nezávislost.

Předseda ústřední volební komise dr.Záhorský potvrdil svobodný a demokratický průběh letošních voleb. Účast voličů byla až překvapivě velká, jejich hlasy byly sečteny a rozděleny. Čísla, čísla a zase čísla. V procentech, mandátech i kusech. Každý je četl, každý je zná.

"Valcíři za studena zdraví 1. máj". Strohý nápis na továrním objektu byl po léta smutnou vizitkou celonárodního kolapsu. Pro cestující směrem na Plzeň i na Paříž. Kolik prvních májů královédvorští valcíři takto odzdravili?

V současné době se pod vlivem mnoha katastrofických zpráv z různých míst naší republiky, které jsou bohužel většinou pravdivé, zvýšila citlivost veřejnosti k problematice ochrany životního prostředí.

"Pracujete v tomto závodě?" ptá se ve Snině zvědavec kolemjdoucího dělníka, jenž souhlasně přikyvuje. "A co v něm vyrábíte?" "To je tajné", odpovídá dělník a ihned dodává: "ale beru deset korun za granát".

"Nevěřím nikomu, protože Žid nemůže nikomu věřit," sdělila mi starší žena s jistotou, jaké se jen stěží odporuje. Prošla Treblinkou a Osvětimí, bezprostředně po svém zázračném návratu se ve vlastním bytě dívala do očí dobře živeného pána, odklepávajícího cigaretu do jejího starožitného popelníku.