Nesportovní chování táhne

Sportovci se bez rozhodčích neobešli nikdy. Na starověkých olympijských hrách v Elidě, kde se hry každé čtyři roky pořádaly, se z místních předních rodin volilo deset hellenodiků („soudců Řeků“), kteří pak oděni v nachové roucho zajišťovali řádné chování tím, že provinilce nechávali veřejně zbičovat.

Co viděl rozhodčí?

Dnešní rozhodčí už podobné odstrašovací metody k dispozici nemají – a profesionální sportovci se dopouštějí takových podvodů, že by si je jejich antičtí předchůdci nedokázali ani představit. V roce 1947 britský spisovatel Stephen Potter vydal humoristickou knihu o nesportovním chování, tedy „umění vyhrávat zápasy, aniž by člověk přímo podváděl“, ovšem spíše než oklamávání rozhodčích se věnoval tomu, jak odvést pozornost soupeře. Současní sportovci, svádění astronomickými odměnami, se k nesportovnímu chování nechávají zlákat poměrně snadno. Místo aby si užívali zápas, snaží se najít skuliny v pravidlech, čímž nakonec smysl sportu ničí. Jen málo z nás by stálo o to, aby se z něj stalo jakési režírované herecké představení ve stylu amerického wrestlingu.

V běhu, cyklistice nebo motoristických sportech pro filmování moc prostoru není. Ovšem například ve fotbale hráči velice často padají na zem a předstírají tak faul. Výsledkem může být až pokutový kop,…