Příběhy z olympiády: Zakázaná helma, gesta fair play a jedno zlomené srdce
Ukázkovou sounáležitost lze zatím v Itálii sledovat skoro každý den – a to mezi samotnými sportovci a sportovkyněmi
Nemůžeme začít jinak než dosavadními českými medailemi. Tou nejpřekvapivější byla hned ta první: zatímco favoritka závodu v paralelním obřím slalomu na snowboardu Ester Ledecká se před vyřazovacím čtvrtfinále uzavřela do vnitřního soustředění, a odmítla proto komunikovat s novináři, její kolegyně z reprezentace Zuzana Maděrová na otázky odpovídala v klidu, protože se od ní nic moc nečekalo. O to větší úspěch pro ni byl, když Ledecká vzápětí vypadla, Maděrová naopak všechny zbývající jízdy vyhrála a brala zlato.
Ledecká jako obhájkyně zlata (vyhrála v Pekingu i Pchjongčchangu) své páté místo v přímém televizním přenosu oplakala. A to ještě netušila, že ji stejná emoce čeká za pár dní znovu po pádu v lyžařském super-G. K slzám neměl daleko ani Metoděj Jílek, který přitom skončil druhý v rychlobruslařském závodě na pět kilometrů. Ze stříbra se ale vůbec neradoval, v pouhých devatenácti letech totiž pomýšlel na zlato, protože vítězného Nora Sandera Eitrema před měsícem porazil ve Světovém poháru. České sociální sítě vzápětí zaplavila debata, jestli má Jílek nárok neslavit, když celý národ slaví. Regule Mezinárodního olympijského výboru nicméně sportovcům a sportovkyním v tomto ohledu nic nenařizují.
Na rozdíl od nošení symbolů, které by mohly být považovány za politickou demonstraci a tím by odporovaly takzvané Olympijské chartě. S tím je bohužel spojený zatím vůbec nejsmutnější příběh her. Potkal ukrajinského skeletonistu Vladyslava Heraskevyče, který na hry dorazil s helmou polepenou fotkami Aliny Perehudové, Oleksije Loginova či Pavla Iščenka. Všechno to jsou, respektive byli sportovci a sportovkyně, které ve válce proti Ukrajině zabili Rusové. Heraskevyč jejich tváře na helmu nalepil tak, aby oběti připomněl celému světu – při skeletonu je ostatně ze závodníků jedoucích po hlavě ledovým korytem nejvíc vidět právě helma. Čili si jí nemohli nevšimnout ani olympijští bafuňáři během tréninkových jízd. Heraskevyčovi nařídili, aby si helmu vyměnil, a když to odmítl, ve čtvrtek ho ještě před závodem z her diskvalifikovali.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
