(Ne)možnost sexu

Neproniknutelná od Alix Garin se zdá být výlučně komiksem pro ženy, ale vzbuzuje otázky, které si ve vztazích kladou nejen ony – nebo generace Z. Hlavní hrdinka je mladá, talentovaná a zamilovaná. Úspěšně dokončila vysokoškolské studium, má slušnou práci a tvoří první komiksovou knihu. Vše by mělo být v pořádku, ale... Už rok se nutí do sexu s přítelem, kterého sice miluje, ale milovat se s ním je pro ni velmi bolestivé. Když se Lucasovi konečně přizná, začíná kolečko návštěv lékáren, gynekologických, terapeutických i sexuologických ordinací, a zároveň se zvyšují nároky, které klade na svůj vztah, tedy na svého partnera i na sebe.

Lékařky jí nakonec stanoví diagnózu, jenže vyléčit vaginismus neumějí. Alix si tak připadá stále více sama – a ani z intimity ve vztahu bez sexu příliš nezbývá, protože jeho (ne)možnost visí stále ve vzduchu. Přestože to až do závěrečného obratu vypadá, že se mladému páru vše daří přestát se vzájemným respektem a ukázkovým porozuměním, realita je jiná. Stanovit si společně pravidla – nevyžadovat sexuální exkluzivitu nebo mít vždy zcela konsenzuální sex – je jen první krok; žít podle nich pak trnitá cesta. Na ní je potřeba překonat žárlivost a lži a nepřekračovat hranice toho druhého. Starším ročníkům mohou připadat problémy Alix a Lucase, a především jejich způsoby řešení upovídané až nepochopitelné, ale v zásadě tu nejde o nic jiného než o lásku a štěstí.

I druhou komiksovou knihu devětadvacetileté autorky publikovalo prestižní belgické nakladatelství Le Lombard, jež objevilo pro svět třeba komiksového reportéra Tintina nebo empatického siouxského hrdinu Yakariho. Autorčin styl kresby opět charakterizuje lehkost a líbivost, které předvedla už v debutu Ne m’oublie pas (Nezapomeň na mě). Ani tehdy to nebyl jednoduchý příběh, přesto road movie o babičce a vnučce prchajícími před zákonem, aby stihly zase zažít blízkost předtím, než mysl staré ženy zcela pohltí Alzheimerova choroba, odvyprávěla dojemně a s humorem. 

V Neproniknutelné své komiksové dovednosti Garin ještě rozvinula. Celostránkové ilustrace účinně zpomalují čtení, milující se těla často vypadají, jako by spíše zápasila, a promyšlená práce s barevností podtrhuje emoce. Podařilo se jí vyhnout se klišé romantických vyprávění, přitom vystihnout sílu citů a zároveň nebýt suchopárnou osvětovou příručkou – jakkoli je ambice poučit čtenářstvo o nepříliš známé sexuální dysfunkci zřejmá. Stejně jako v prvotině, i tentokrát využila osobní zkušenost a posunula ji k univerzálnímu vyprávění. A není to jen otevřená výpověď mladé ženy procházející si bolestnou zkušeností, ale svébytné dílo odhalující, co vše je člověk schopen změnit, pokud miluje a je milován.