Havlův duchovní a politický odkaz nemůže být něčí vlastnictví

Když člověk požádá Michaela Žantovského o vysvětlení, jakým způsobem pečovala Knihovna Václava Havla pod jeho osmiletým vedením o odkaz nejvýznamnějšího Čecha naší doby, přijde e-mailem hustě popsaná osmistránková „závěrečná zpráva výkonného ředitele“, kterou dal Žantovský dohromady při svém odchodu.

Pokud překonáme jistou nechuť k závěrečným zprávám výkonných ředitelů a do materiálu se začteme, vyvstane před námi úctyhodný obraz kulturního, historického, diskusního a vzdělávacího centra uprostřed Prahy. Té Prahy, kde ne zas tak dlouho předtím pořádali estébáci hon na tajné bytové diskuse nebo na lidi se samizdatem ukrytým pod kabátem.

O to víc šokující byla na jaře zpráva, že toto významné centrum končí. Přesněji – že knihovna přišla o hlavní sponzory, značnou část zaměstnanců a po zásahu manželky exprezidenta a držitelky ochranné známky na dvojici slov „Václav Havel“ Dagmar Havlové ztratila i právo na používání jména muže, kvůli němuž – respektive kvůli péči o jeho odkaz – celá instituce vznikla.

Nyní jsme o půl roku dál, tábor pravdy a lásky slaví Havlovy nedožité devadesáté narozeniny, je namístě se ptát, jak vypadá situace kolem knihovny dnes.