0:00
0:00
Spisovatelé o knihách5. 9. 20114 minuty

Králův den

Astronaut
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

I když se život vytrácí, a my nedisponujeme ani ždibcem jistoty, kam jeho běh proudí, každé ráno, máme-li to štěstí a procitneme, se před námi prostře zbrusu nový den. Básník Petr Král nás ve své poslední knize veršů Den zve, abychom se stočili do zákrut a veřejí dne, abychom se uhnízdili v jeho korunách, abychom chodili po jeho prašných cestách. Abychom den skutečně prožili. Tento drobný text nechce být deskripcí či posouzením Králových veršů, raději je pobýváním v jeho zázračné knize. A pozváním k soubytí pro ty, kdo mají odvahu milovat poezii.

↓ INZERCE

Kolik tváří má Králův Den! Nejprve nám nastaví tvář takřka nehmatnou, kterou prosvítá bílé téměř tekuté světlo úsvitu. Na rubu tohoto světla se ovšem zableskne i nahé ženské stehno. A je to dávka vyslaná bohu do slepých očí. Je to den prožívaný vedle ženy s tázavými šraňkami obočí. Den pro Krále není žádná abstrakce ani mentální mlhovina, to spíš se rodí z větrů. Den chutná syrově dnem. Den je konkrétně třeba čtvrtkem nebo bělavou středou a může být i nedělí za červeným číslem. Čtvrtek pak zjevuje tlouštíkům budoucnost jako sádlovou věž. Den sám je rozdělen na dílky; den může být ránem i večerem. Ráno ho protrhne psí štěkání a v trhlině se objeví nahý svět. Večer nás strmé tobogány světel vedou k cizím městům, nás zbloudilce času snadno vzruší. Večer je černý šrám na tváři světa. Zářící města, zapadlé díry, pustiny všude vládne den. Den podél trati s bílým dobytkem v zeleni ráje. Den v Písku ve slunci, v záři slepých fasád. Dokonce i v Praze nám jde den nebe naproti. Stéká po kůži zlatým odpoledním světlem, než nás nálet komára zažene do exilu chvíle. Pražský pařák řídí garážisté golemové s náušnicí. A tajemství číhá celé v otevřených dveřích autobusu na předměstí.

 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

Den je rozdělen na denní chody.

S příborem v ruce vstupujeme do arény a do vln

, které pokrývá horké

kohoutí peří

. Den jíme příborem, hltáme ho, sajeme, jeho

ústřice v nás bezedně mizí

, a my se opět stáváme tvory mořských hlubin. Tady nejsme svědky buržoazního mihotání nad postříbřenou hladinou, hosté u sousedních stolů jsou vyzbrojeni

drápy a účty bank, svou cizí budoucí smrtí. A bílé arény

se tyčí opodál. Právě mistrovská báseň

Ústřice

, odhaluje Královo ledví: exkluzivita obrazu pojídání ústřic je veskrze rafinovanou halucinací odhalující tělesnou i pustou existenci smrtelníků konfrontovanou s kamennou nádherou moře. A báseň prosvěcují

šumící

iluminace.

Vědomi si své smrtelnosti se proto posilněme žlutou skvrnou vína a vydejme se dál, protože Králův Den, to jsou lidé, lidé a lidé. Kolika lidem, kolika přátelům Petr Král věnoval báseň! Doslova mraky darovaných básní. Setkání s blízkými je Královi zdrojem básnění, spojuje s nimi své okamžiky, své prožité dny a současně vdechuje jejich konkrétní, šťavnaté i prchavé existence, něžně zdraví jejich aury, osvobozen od velkého pokušení tvůrčí sebestřednosti, jako by neustále a současně nenuceně potvrzoval, že básníkova existence je od kořene rozevřená a v tom rozevření nesmírně citlivá a lidská. Den je totiž všech. Dědků v hospodách, buranů, prsatých primadon. Básník neustále ohmatává, objímá, obkružuje svět, jeho důsledné lpění na konkrétnosti až hmotnosti obrazů může být radikálním přitakáním světu i ve vší jeho rozpornosti a tragice.

Pomíjivost není vyhnaná za obzor tohoto dne, nicméně tato bělostná poezie s furiantskou odvahou vykupuje čas, vědoma si nekonečné ceny každého úseku, každé minuty, každého dne. Vždyť i v zemi vzdáleného zemětřesení celou nekonečnou minutu padá dům a ruka tápe po vypínači. A byť za obzorem doutná velkofilm o rozkvětu Pompejí, den je nerozlučně spjat s naším tělem, máme ho v kostech, dýcháme ho, prostě žijeme, byť si to schvácení spasitelé chvátající ulicemi nemusí zaboha uvědomovat. Má-li den nakonec vyblednout a zčernat, pak pohyb směřující k něčím náhle rozpřáhnutým rukám vyjadřuje i tak životem zarudlou naději.

/Slova zapsaná kurzívou jsou Královy verše či jejich drobné úpravy./

Petr Král, Den, nakladatelství Pavel Merhart, 178 stran, 2010

 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

Adam Borzič,

(nar. 1978), básník, člen skupiny Fantasía. Spolu s Petrem Řehákem a Kamilem Bouškou vydal knihu Fantasía (Dauphin 2008). Vystudoval teologii při ETF-TKT UK. Básně, odborné a  publicistické texty publikoval např. v Tvaru, Reví Mítink, Revue Vlak, A tempo revue, Křesťanské revue, Dingiru, Deníku Referendum, MF Dnes, Ateliéru. Byl zařazen do antologie Nejlepší české básně 2010. Na podzim 2011 mu vyjde sbírka básní Rozevírání! v nakladatelství Dauphin. Žije v Praze.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Jak se v Česku dělá literární bestsellerZobrazit články