Pavel Tigrid: Muž, který děsil

Pokud bychom chtěli popsat dějiny Československa jako příběh jednoho člověka, těžko bychom hledali vhodnějšího kandidáta, než je Pavel Tigrid. V očích komunistů démon, pro odpůrce komunismu naopak úctyhodný spojník se Západem. 31. srpna 2003 zemřel. V čem se lze poučit z jeho pozoruhodného života?

Na jawě tam a bez ní zpátky

Před příchodem nacistů do Prahy žil Pavel Tigrid (tehdy ještě Pavel Schönfeld) vcelku normálním životem mladého pražského intelektuála. Navštěvoval druhým rokem práva, psal do několika časopisů články o umění a literatuře, hrál divadlo a debatoval o umění v kroužku mladých literátů jako Jiří Orten, Zdeněk Urbánek a Josef Lederer. „Dlouho jsem ani nevěděl, že jsem Žid. Otec, profesí chemický inženýr, byl totiž typický masarykovský vlastenec,“ vzpomínal později Tigrid v jednom z rozhovorů.

Po obsazení Prahy Hitlerem v polovině března 1939 přišlo první Tigridovo vnuknutí. „Dívali jsme se na německé vojáky a řekli si – tohle pro nás není,“ popisoval pak s oblibou Tigrid tehdejší dramatické chvíle. Zatímco ostatní ještě čekali, co se bude s přepadenou republikou a nimi samotnými dít, Pavel Schönfeld si s kamarádem Josefem Schwarzem-Červinkou v prvním chaotickém týdnu vyřídili na gestapu povolení k návštěvě Slovenska a na Tigridově Jawě 125 zamířili přesně opačným směrem – přes Německo do Holandska a Británie.

Na hranicích dostali od britského imigračního úředníka vízum a ještě v březnu se ocitli v Londýně. Tigrid později neposkytl mnoho…