O žurnalistice, literatuře i francouzské politice

Jaroslav Formánek

:34Jirka JustDobrý den, v poslední době se často hovoří o aktivizaci francouzské zahraniční politiky. Nicolas Sarkozy podnikl několik zahraničních cest po Blízkém východu a severní Africe, jeho návštěva USA je označována za přelomovou ve francouzsko-amerických vztazích posledních let. Existuje tedy nějaký principiální rozdíl mezi současnou zahraniční politikou Francie a předchozí, vedenou za vlády Jacquese Chiraca? Jaké jsou prioritní vektory současné zahraniční politiky? A jak reálné jsou francouzské sliby o pomoci s rozvojem jaderné energetiky v arabských státech?Děkuji za odpovědi.14:00Jaroslav FormánekDobry den, co se týče severní Afriky a Blízkeho východu, tam je francouzská zahraniční politika koherentní. Díky sve historii Francouzi těmto oblastem rozumějí, mají tam důležité styky i zastoupení a tím pádem nezanedbatelný vliv. I z těchto důvodů přišel Sarkozy s myšlenkou na „Středomořskou unii“, která by měla propojit státy ležící okolo Středozemního moře, vyjma zemií bývalé Jugoslávie, a to pod vedením Francie. V tomto směru jde nové francouzské vládě a zejména prezidentovi o snahu, opět získat postavení významné mocnosti světového kalibru. Na druhou stranu se výrazně zlepšily francouzsko-americké vztahy, tedy na vladní úrovni. Mezi francouzskými intelektuály, politiky a částí populace však zášť, možná spíš komplex nebo závist, vůči USA přetrvávají. Všechny Francouze však nelze házet do jednoho pytle, když se vztahy se Spojenými státy vyhrotily v době začátku válku v Iráku, bylo až dojemné vidět obyčejné Francouze, jak navštěvují hřbitovy amerických vojáků a do televizních kamer říkají: „Nezapoměli jsme, kdo nás třikrát zachránil.“ Mám tím na mysli i poválečnou přítomnost amerických vojáků v Evropě. Sliby ohledně jaderné energetiky arabským státům se už konkretizovaly formou mezivládních smluv. Třeba i s libyjským režimem. Bohužel.:05Petr ŠimonPřeji pěkný den! Rád čtu Vaše články, přinášejí zasvěcený pohled na francouzskou scénu (např. revolty na předměstích 2005, 2007 či problematika CPE). S ohledem na Váš životní příběh bych se rád zeptal: Považujete se za frankofila? Nebo se obdiv mísí s rozčílením nad tím, jak Francouzi nedohlédnou za humna vlastní země? Děkuji.14:17Jaroslav FormánekFrancie je mně z mnoha důvodů velice blízká. Žil jsem tam skoro dvacet let, mám tam syna, příbuzné, kamarády, ale jestli jsem frankofil, to nevím. Každopádně tu zem, lidi, kulturu, mám moc rád, a když má člověk něco rád, musí být kritický, jinak hrozí propadení určité formě zaslepenosti nebo fanatismu. Je pravda, že francouzští politici a intelektuálové jsou často namyšlení, ale naštěstí existuje druhá Francie, kde se člověk cítí dobře, mnohdy lépe než doma.:45Martin T.Co byste poradil začínajícímu zpravodaji? Je zde něco, na co by neměl nikdy při vyhledávání zdrojů zapomínat? Jaký tón v hlase nejčastěji podle vás na lidi zapůsobí v telefonu? Je nějak práce novináře v novém tisíciletí odlišná od práce novinářů v dřívějších letech nepočítaje v tom rozvoj technologie? Považujete žurnalistiku za vědu? Jaký mají francouzští novináři vztah ke své práci? Je nějaká přímá souvislost mezi alkoholismem a novinářstvím? No, to by myslím stačilo :)) Hodně zdraví a zdaru v práci.14:22Jaroslav FormánekPředevším nebýt nafoukaný, ješitný z toho, že se třeba dostane do přítomnosti mocných či vlivných lidí, že může ovlivnit veřejné mínění. Pochybnosti o sobě i výsledku své práce jsou nesmírně důležité, tak jako zdravá sebedůvěra. Hlas v telefonu Vám neporadím, hrozně nerad telefonuju. Novinářská práce je určitě odlišná díky počítačům, internetu, mobilům atd. Na druhou stranu tím hrozí zavalení informacemi, zbytečnými žvásty, kecy či přímo nepravdami. Žurnalistika je právě práce s informacemi a jazykem, ovšem věda to není. Ostatně co je vlastně věda? Francouzští novináři jsou lidi, takže reagují jako jejich kolegové všude jinde na světě. Mohou být skromní a seriozní, anebo nafoukaní kecalové. Jestli spolu souvisí alkoholismus a novinářství nevím. Ale vím, že novináři jsou často ve stresu, nervozitě, a jak známo alkohol tyto stavy a pocity odnáší. Na zdraví, mějte se hezky.:51Jindřich KokusRád jsem četl Vaše knížky napsané v Paříži, nejvíc tu o dětství. Píšete teď v Praze nějakou prózu?14:32Jaroslav FormánekLoni jsem dokončil text s názvem „Cesta“. Mělo by to vyjít letos na jaře v edici Revolver Revue.:48Jaroslav1) Vnímáte nějaký rozdíl mezi francouzským a anglosaským stylem žurnalistiky?2) V posledním Respektu máte článek „Venuše chce domů“. Nehrozí (nejen) Francii, že bude muset vrátit „domů“ i další exponáty ze svých muzeí? Spousta z nich byla přece „získána“ bez souhlasu zemí původu.3) Jaký je váš nejoblíbenější francouzský a) režisér / film
b) spisovatel / kniha
c) zpěvák / zpěvačka
d) město / region ?4) Proč má ve Francii tolik lidí (stávkující, imigranti..) pořád pocit, že jim stát něco dluží?14:33Jaroslav Formánek1) Určitě. Anglosasové jdou často přímo k věci a srozumitelně. U Francouzů hraje tradičně důležitou roli styl, forma. Je to hezké, ale mnohdy nesrozumitelné. Lépe řečeno člověk si nad tím dost láme hlavu, než to pochopí. Samozřejmě to neplatí všeobecně. Třeba Jean Francois Revel byl nesmirně erudovaný, sečtělý a světa znalý Francouz, který psal nadherně a přesto jasně.2) Něco podobného zatím nehrozí, i když určité požadavky už padly. V tomto směru byla „Venuše“ výjimka, neboť tam šlo o lidský trup. Ovšem trvalo to skoro dvě stě let. Takže uvidíme.3) Na to se těžko odpovídá, protože je jich víc. Třeba film „Le singe en hiver“ (Opice v zimě) s Gabinem a Belmondem o dvou alkoholicích. Úžasný příběh i herecké výkony.4) Z těch „pravých“ francouzských určitě Michel de Montaigne, jinak Camusa a zvláště Beckett.5) Jacques Brel, i když byl původem Belgičan.6) Toho je víc a nedokázal bych vysvětlit, proč dám třeba přednost Bretagni před Burgundskem, když se tam cítím rovněž dobře.7) Protože Francouzi na rozdíl od jiných Evropanů vnímají stát jako sebe, není to pro ně nějaká abstraktní entita, ale stát se vskutku rovná já. Takže se pak cítí daleko víc ublížení, když jim nějaká státní aktivita zkomplikuje život, nebo v tom životě nepomůže.:57V. MaňákPřeji příjemné odpoledne, nemáte pocit, že v literatuře bylo již vše zásadní řečeno, všechna témata zpracována, a že nyní může spisovatel jen paběrkovat a nově brát již x-krát pojaté motivy?14:45Jaroslav FormánekTaky přeji hezké odpoledne. To máte jako v životě, myslíte si, že už vše znáte, to podstatné jste prožil, máte svoje zkušenosti a nic Vás nemůže překvapit. A naráz se něco stane, doslova žasnete, před čím nebo před co Vás život postavil. Třeba ze dne na den. Tak je to snad i v literatuře. Samozřejmě se dost věcí opakuje, ale objevují se pořád noví originální autoři. Například Polák Stasiuk.:21Jan MálekPane Formánku, vaše psaní mám rád a konkrétně vaše glosy vyhledávám. Všiml jsme si, že jste již přispěl i do Redakčních zápisníků. Bude více vašich příspěvků? Respekt si kupuji kvůli Vám, panu Spurnému, panu Uhlířovi a panu šimečkovi. Děkuji.14:49Jaroslav FormánekDěkuji za příjemná slova. Redakční zápisník není povinný, člověka musí něco napadnout a pak to dát dohromady. Tak uvidím. Naštěstí se pořád něco děje, život je zajímavý. Nedávno jsem třeba viděl pani se třemi jezevčíky na vodítku, kteří se začali ve stejnou vyprázdňovat, a ta dáma jim pak velice pečlivě všem utřela zadky. To se hned tak nevidí.:18Lívie KalenováSetkal jste se někdy s panem Kunderou?14:52Jaroslav FormánekNe. Vlastně nemluvili jsme spolu, ale viděl jsem ho v kavárně kousek od Montparnassu, jak tam decentně popíjel presso.:29Hana Müllerovájak se máte pane Jardo? Píšete momentálně také něco jiného než články do Respektu? Můžete mi napsat Váš názor na téma: široká ruská duše? Děkuji14:54Jaroslav FormánekMilá paní Hanko, momentálně nepíšu nic jiného než články do Respektu. O široké ruské duši jsem nedávno dost dlouho do noci diskutoval s jednou velmi ctěnou kamarádkou. Její vrcholný argument spočíval v tom, že nakonec sebe sama pojala jako širokou ruskou duši. Když ji nešlo přesvědčit, že něco podobného je výmysl západních literátů, řekl jsem jí, pokud si to dobře pamatuji: „Podívej se na sebe, nemůžeš být ruská duše, když jsi sama říkala, jak jsou Ti humor a sranda blízké.“:23Š. ŘehákJaké jsou současné Rusko-francouzské vztahy - nemyslím ty oficiální, jsou Francouzům Rusové bližší třeba svou povahou než-li Němci?14:59Jaroslav FormánekFrancouzi Rusko obdivují pro jeho nesmírnou velikost, hudbu a literaturu. Mnozí jsou taky zahledění do Petrohradu, který je jim svou imperiální pompézností dost blízky. Mám na mysli architekturu. S Němci, kterým příliš nerozumějí, musejí žít ve společném objetí, což se už naučili. V tomto směru jsou jim Rusové bližší a zároveň tajemní. Vyplývá to i z toho, že naštěstí pro ně, s nimi neměli osobní zkušenosti.:57Karel DvořáčekKde se lépe píše - v Paříži nebo v Praze? A pozná se to na výsledku? Lze napsat dobře příběh z Paříže v Praze a naopak?15:04Jaroslav FormánekOno je to jedno, alespoň pro mě. Když máte zajímavý nápad a pak chuť do psaní, text asi vznikne kdekoliv. Jednou mě tak napadla povídka, později vyšla pod názvem „Beze stop“, když jsem vystupoval z pařížského metra Cadet a střetl se s jedním atypickým klošárdem. Místo do školy jsem pak zapadl do nejbližší kavárny a hned to napsal. Naopak další povídku „Georges“, která je celá situovaná do Paříže, jsem chodil psávat na lavičku na Petřín, kde mně to šlo nejlíp. Každý má ale určitě jinou zkušenost.:41Simona PelcarováJaký předmět denní potřeby ve Vás vyvolává poetickou náladu? Jste typem člověka, který věci sbírá a schraňuje, nebo se raději na předměty moc nevážete?15:09Jaroslav FormánekTřeba dobrý doutník. Ono to poeticky asi moc nevyznívá, ale náladu určitě zlepší. Z hromadění věcí mám paniku, k životu potřebuji jen ty, které splňují nějakou nezbytnou funkci. V bytě mám prázdné holé zdi a je to taky krásné.:00T.S.S.Jak moc a čím je propojena žurnalistika, literatura a francouzská politika? Co tyto oblasti spojuje nebo naopak rozděluje?15:12Jaroslav FormánekVše spojují slova, lidské myšlení, bez toho by nebylo ani jednoho. Naopak žurnalistika nebo politika, jakákoliv, kloužou po povrchu věcí, byť to na první pohled vypadá, že ne. Dobrá literatura může jít hlouběji, ale svoje meze má taky.:59LenkaPane Formánku,věříte že existuje čtvrtý rozměr?
Vaše věrná čtenářka15:16Jaroslav FormánekMilá věrná čtenářko, věřím! Nedávno jsem šel pozdě v noci z kina, kde jsem shlédl film „Občan Havel“. Praha už byla liduprázdná, nikde nikdo, a tu, na Mariánském náměstí přímo před magistrátem, stojí pan Havel se svou chotí. Přišel jsem k nim a začal jim vysvětlovat své čerstvé filmové zážitky. A tu mě pan Havel začal odpovídat italsky. Dějou se zkrátka pořád věci, jež existenci čtvrtého rozměru potvrzují.