Škoda každé rány, která padne vedle. Zastánců fyzického trestání dětí ubývá pomalu

Více než 40 procent lidí by odešlo z práce nebo by výpověď zvažovalo, pokud by jim jejich šéf dal facku. Třetina by ho nahlásila a dalších 18 procent by přemýšlelo o žalobě. Když se však z kanceláře přesuneme domů, z nepřijatelné praktiky se v mnoha rodinách najednou stává pochopitelná, ba dokonce nutná součást výchovy. Ukazují to nová data Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, podle nichž si v kontrastu s dotazy na facku od šéfa polovina respondentů myslí, že rodiče by měli mít právo fyzicky trestat své děti. Jen dvě pětiny z tisícovky dotázaných rodičů uvedly, že fyzické tresty vůbec nepoužívají.

Výzkumný tým pod vedením Martiny Sebalo Vňukové navázal na dva roky staré šetření zesnulého klinického psychologa Radka Ptáčka, který dlouhodobě upozorňoval na škodlivost bití ve výchově. Z porovnání starších a čerstvých dat je patrné, že k výraznějším posunům v názorech nedošlo. Například k proslulému sloganu „Škoda každé rány, která padne vedle“ se v průzkumu před dvěma lety i letos přihlásila zhruba čtvrtina rodičů. Zatímco v roce 2023 považovalo fyzické tresty za důležitou součást výchovy 37,2 procenta, letos to je jen o procento méně.

Mohlo by se tedy zdát, že soustavné upozorňování expertů na to, že pravidelné bití u dětí zvyšuje pravděpodobnost deprese, úzkostí, posttraumatických příznaků či agresivního chování, vyznívá naprázdno. Není to ale pravda. Senát se právě chystá projednat novelu občanského zákoníku, která k již existující formulaci, že výchovné prostředky se nemají dotýkat důstojnosti dítěte, přidává, že se jí dotýká právě „tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření“. 

Pokud senátoři v příštím týdnu úpravu schválí, nevznikne žádný nový trestný čin, a rodičům tedy v případě porušení nebude hrozit postih. Podle odborníků ale půjde o jasný signál, že jsme jako společnost postoupili do další fáze. Už se nebudeme muset donekonečna dohadovat, jestli bití k rodičovství patří, nebo ne, otvírá se prostor k úvahám, jak lze děti vychovávat jinak.