Vary 4: Remake Amadea či Přeletu nad kukaččím hnízdem? Předělávat se mají jen špatné filmy

Michael Douglas přijel na festival v Karlových Varech uvést digitální restaurovanou verzi filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), který produkoval spolu se Saulem Zaentzem. Jeho krátká návštěva byla takzvaně i pro radost zesnulého Jiřího Bartošky: v roce 1998 mu na festivalu, kam herec přijel z lyžování v Rakousku právě na Formanovo pozvání, předával Cenu za přínos kinematografii. Letos osmdesátiletý Douglas na sebe logicky strhával většinu pozornosti, nicméně do Varů s ním dorazil i Zaentzův synovec Paul, který ve strýcově firmě dohlížel nejen na produkci slavného dramatu z psychiatrické léčebny o osobní svobodě, ale i u pozdějších Formanových filmů Amadeus a Goyovy přízraky, k nimž nedávno získal výhradní práva. Zaentz na festivalu kritizoval amerického prezidenta Donalda Trumpa jako „narcistního diktátora“ a „největší morální selhání Spojených států“. Aktuálně podle Keseyho knihy Vyhoďme ho z kola ven –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy předlohy Přeletu nad kukaččím hnízdem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ připravuje seriál. S filmem ale nemá mít prý nic společného. „Vyprávět bude z perspektivy postavy indiána Chiefa Bromdena,“ vysvětluje a dodává: „Jsme domluvení na první sérii a pak se uvidí, co se stane, až z léčebny uteče.“

Jakou nejdůležitější radu jste na začátku kariéry ve filmovém průmyslu dostal od svého strýce, ostříleného a úspěšného producenta Saula Zaentze?

Můj strýc byl zvláštní. Byl přesvědčený, že jakmile je jeho dětem šestnáct, už jim žádné rady dávat nebude.

Vy jste byl jeho oblíbený synovec, třeba udělal výjimku.

Někdy jsem byl jeho oblíbený synovec. A někdy mi přišlo, že ne. Třeba po konci natáčení Amadea to tak rozhodně nevypadalo. Dva roky se mnou nepromluvil. Když jsem mu oznámil, že odcházím, protože se mnou má evidentně nějaký problém a něco jsem musel udělat špatně, byl zaskočený. Nezlobil se na mě, ale na svoje děti a bývalou ženu – a na mně si jen vybíjel zlost.

U Amadea jste dohlížel na produkci. Se strýcem jste jezdil do Československa na začátku osmdesátých let. Jaký byl váš zážitek z fungování země a Barrandova?

Filmaři byli fajn a nadšení, že můžou točit s Milošem, komunističtí byrokraté příšerní. Pamatuji se, že skvělý byl Rudy Prokeš, stejně tak technické profese. Postavili nádherné kulisy divadla i Mozartova bytu. Největší komplikace nám nakonec nedělali komunisti. Chtěli jsme točit v Arcibiskupském paláci, ale jeho asistent řekl, že to arcibiskup zakázal. Pak se ukázalo, že o tom vůbec nevěděl. Když si přečetl scénář, rád souhlasil.

Asi roli hrálo i to, že jste mu docela dobře zaplatili.

To taky.

Váš strýc mohl být zvláštní muž, ale také to byl skvělý byznysmen s čichem pro látku. Svůj filmový byznys založil na úspěchu v hudebním průmyslu, v roce 1976 pak koupil například práva na Tolkienovy knihy, která jeho společnost později prodala za čtyři sta milionů dolarů. Dávalo to smysl, specializoval se na adaptace literárních předloh, nikdy netočil podle původního scénáře. Výjimku udělal u Goyových přízraků (2006), posledního filmu Miloše Formana. Proč?

Když jsme propagovali Amadea v Evropě, byli jsme i v Madridu a Miloš se šel podívat na obrazy do Musea del Prado – nikdy Goyu neviděl. Vrátil se s tím, že v Goyových obrazech a práci je ukrytý filmový příběh. O patnáct let později zavolal mému strýci: že prý na ty černé Goyovy obrazy nikdy nezapomněl a že je přesvědčený, že je v nich film. Strýc říká: „OK, jaký film“? Na což Miloš odpověděl, že ještě neví. Saul mu poradil, ať se spojí se scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem, který se strýcem pracoval už na filmu Nesnesitelná lehkost bytí. Začali s Milošem psát scénář, jehož hlavním hrdinou byl Goya, ale dva roky se s tím trápili. Pak udělali hlavní postavu z jezuity Javiera Bardema, z Goyi vypravěče a najednou to zapadlo do sebe. Bohužel nám nedošlo, že v té době u strýce propukla raná fáze Alzheimerovy nemoci a začal se chovat nevyzpytatelně. Například zakázal přítomnost novinářů na natáčení. Když jsem argumentoval, že jsme měli novináře na Anglickém pacientovi a byla z toho skvělá publicita, tvrdil mi, že to není pravda. Zakázal taky všem mluvit o tom, že ten film je alegorie na americkou invazi do Iráku. A tím to neskončilo, najal také dva lidi na zvuk, dva lidi na hudbu, odmítl dát film jako zahajovací titul festivalu v Benátkách, přestože ho o to Miloš i jeho agent prosili.

Do role Goyi jste obsadili Stellana Skarsgårda, který bude letos také hostem karlovarského festivalu. Jak jste na něj přišli? Byl první volbou?

Stellan už hrál v Nesnesitelné lehkosti bytí. To byla jeho první anglicky mluvená role. Nemohli jsme najít představitele Goyi a už jsme měli v ruce hotový scénář. Miloš náhodou viděl bez zvuku v letadle film se Stellanem a hodně se mu líbil. Za dva týdny jsme se s ním potkali v Madridu: pro Miloše byl perfektní, ale problém byl, že Goya byl malý a podsaditý, zatímco Stellan je vysoký a štíhlý. Dva měsíce tak nad tím Miloš dumal, a pak ho najal. Jenže mezitím už Stellan vzal roli v Pirátech z Karibiku, takže jsme celé natáčení plánovali podle toho, kdy musel letět do Karibiku. Bylo to trochu komplikované, ale Stellan je fantastický a pomohl nám, aby to fungovalo. Mrzí mě, že se tu mineme, mám v Brooklynu dědečkovské povinnosti.

Kvůli zmíněném Anglickému pacientovi jste se v roce 2007 soudil s Disney. O co šlo?

Ano, zažaloval jsem Miramax a Disney za Anglického pacienta kvůli tomu, že dlužily hercům a štábu polovinu peněz, a to mě zaměstnávalo dalších sedm let. Podvedení lidé na začátku natáčení souhlasili s odložením poloviny platu, protože mi věřili, a teď je Miramax chtěl podvést. Harvey Weinstein mi ale vysvětlil, že za tím ze tří čtvrtin stojí Disney a jejich kreativní účetnictví – a ukázalo se, že nelhal. Vyrovnali jsme se v roce 2014.

Teď pracujete hlavně na televizních seriálech. Filmy už dělat nechcete?

Naopak. Vyvíjím malý nezávislý projekt Backyard Desert o pohraničnících, kteří se zachovají lidsky k ilegálnímu migrantovi, jenž umírá žízní. Zatím se nám podařilo sehnat půlku rozpočtu. Arizona nám dá dalších dvacet procent na pobídkách a snad dotočíme v říjnu.

Kvůli nedávné Trumpově iniciativě „udělejte Hollywood znovu skvělým“ se o takzvaných pobídkách, kdy vlády vracejí produkci část proinvestovaných peněz, hodně mluví. O těch v Evropě i o těch, které nabízejí nebo nenabízejí filmovým produkcím jednotlivé americké státy. Hlavně Kalifornie, kde jsou obavy o úpadek filmového průmyslu. Jak důležité jsou pro vás jako producenta státní peníze?

Co se týče posledního filmu, tak Arizona dávala smysl tak jako tak, protože film se odehrává právě tam. Zástupci Nového Mexika nám nabídli dvojnásobné pobídky, když půjdeme točit k nim, ale v té době už jsme pracovali s lidmi z Arizony přes rok. A když si spočítáte, kolik je dvacet procent ze čtyř set tisíc dolarů a kolik čtyřicet procent, zas tak velký zisk to není. Rozhodně ne takový, abych kvůli tomu podkopal důvěru, kterou jsme si s lidmi v Arizoně vybudovali. Máme s nimi osobní vztahy a osobní vztahy prostě takhle snadno neukončíte. Teď zrovna vyjednávám podmínky na znovuuvedení Kukaččího hnízda ve Francii a dohodnu se s malou společností, která už distribuovala Nesnesitelnou lehkost bytí, i když nám větší firmy nabízely lepší podmínky. Nakonec rozhoduje, komu věřím. Důvěra je v tomhle byznyse víc než peníze. Na film najímám opakovaně stejné lidi, protože jim můžu naprosto věřit. Líp se mi v noci spí, když je John Seale za kamerou a Steve Andrews asistent režie.

Nedávno jste koupil podstatnou část videotéky vašeho strýce – včetně Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Anglického pacienta. V dnešní ekonomice remaků a spin-offů musí být zlatý důl vlastnit atraktivní látky. Jako producent už jste mimochodem stál za seriálem Ratchedová o sestře z Přeletu nad kukaččím hnízdem pro Netflix. Krouží kolem vás streamovací platformy?

Mám teď práva ke všem filmům, které produkoval strýc – kromě Tolkiena. A o toho jsem stejně nestál. Práva k Pobřeží moskytů se vrátila autorovi a ten odsouhlasil natočení seriálu pro Apple. Ale po dvou sezonách ještě ani nedorazili k pobřeží moskytů. Třetí řadu nakonec zrušili – prý kvůli tomu, že nikdo nedokázal vyjít s hlavním hercem. Plánuje se série o Amadeovi, ale je založená na hře, ne na filmu. Lidé, kteří spravují Milošovu pozůstalost, mě ujistili, že se to filmu ani nepřiblíží. Tak jen doufám, že neuslyším větu dialogu „Příliš mnoho not“, protože ta ve hře nebyla. U Nesnesitelné lehkosti bytí Milan Kundera před smrtí prohlásil, že v žádném případě nechce, aby z toho byl seriál, a já to budu respektovat. A to je z těch velkých filmů všechno. Z těch méně známých možná budou mít streameři zájem o Tři válečníky o dospívajícím klukovi, který žije s mámou v Los Angeles, ale ona ho z obavy, že ztratí kontakt se svojí kulturou a tradicemi původních obyvatel Ameriky, pošle do rezervace za dědou.

A co Přelet nad kukaččím hnízdem? Řekl jste, že se připravuje seriál, který by příběh vyprávěl z pohledu postavy Chiefa Bromdena, tedy jednoho z původních obyvatel Ameriky umístěných do psychiatrické léčebny.

Během let mě oslovilo plno producentů a agentů, že by rádi udělali remake Přeletu. Ale nikdy bych to nedopustil. Není důvod dělat remake filmu, který se stal klasikou. Remake dává smysl u špatného filmu, ale ne u Psycha nebo Sabriny. To je bláznovství. Stejně to vidím u Přeletu nad kukaččím hnízdem. Nikdy bych nesvolil, aby se předělal do seriálu. Ale protože autor knihy Ken Kesey chtěl vždycky vyprávět z perspektivy indiánského náčelníka, je pro mě seriál v pořádku. Vychází z knihy, ne z filmu. Taky budu mít právo veta.

Stojíte i za politickými dokumenty, třeba za snímkem Coup 53 (2019) o případu Operace Ajax, v níž CIA a MI6 zorganizovaly svržení íránského premiéra Mosaddeka. Proč zrovna tohle téma?

Byl to začátek amerického intervencionismu v zahraničí s katastrofálními důsledky. Protože se tenhle převrat povedl, následovaly další v Guatemale, Chile či Africe. Spojené státy se domnívaly, že mohou svrhnout i Ho Či Mina, a začaly válku ve Vietnamu. Umíte si představit, kdyby nebyla válka ve Vietnamu? Jak by vypadal Blízký východ, kdyby se tam USA neangažovaly? Do roku 1951 byl Írán sekulární demokracie. Nikdo ale nechtěl Coup 53 distribuovat, i když má nejvyšší hodnocení na Rotten Tomatoes. Asi je to příliš kontroverzní.

Tak snad vás po kritické řeči proti Donaldu Trumpovi, v níž jste byl proti přijetí zákona o daních a výdajích, pustí přes hranice.

Doufejme; možná jsem to vzal příliš zhurta.