Traumatické dětství v Gaze  

Dvanáctiletá Rahma Abú Abed hraje s kamarády hru. Aby otupily trauma způsobené válkou v Gaze, ptají se navzájem: Co jsi jedla před válkou? Jak vypadal tvůj dům před válkou? Co by sis oblékl, kdybys měl nové oblečení?

Odpovědi jsou ovšem spíš tragické než úlevné a uklidňující. Rahma sama už několik měsíců nejedla žádné maso. Rodinný dům v jižní Gaze byl podle satelitních snímků srovnán se zemí. Její oblečení z větší části zůstalo pod troskami. Na pláž ji rodiče před válkou brali za odměnu, nyní se stala jejím trvalým domovem. 

Rahma nyní žije se svými rodiči a čtyřmi sourozenci ve skladu rybářského vybavení, kde sdílejí prostor s několika dalšími vysídlenými rodinami. Podle jejích rodičů jí obvykle jednou denně, často čočku nebo těstoviny. Pokouší se vzpomenout, jak vypadalo dobré jídlo, a hraje si s mokrým pískem, z něhož tvaruje imaginární pokrmy. „Kdyby mi někdo dal na výběr mezi pastelkami a chlebem, vybrala bych si chléb,“ popisuje v rozhovoru, který nám poskytla se svojí matkou Hebou po boku. Po 22 měsících války dětství v Gaze prakticky neexistuje. 

Podle výzkumu Organizace spojených národů žije na tomto území přibližně 1,1 milionu dětí a téměř všechny potřebují psychickou nebo psychosociální podporu. Většina z nich už téměř dva roky nechodí do školy. Podle OSN jsou všechny děti mladší pěti let po letošní jedenáctitýdenní blokádě dodávek potravin ze strany Izraele ohroženy akutní podvýživou.