Babičky a dědové nikam nezmizeli. Jen dnes musí s dětmi o vnoučatech a jejich hlídání více vyjednávat

Dnešní babičky a dědečkové prý mají spoustu aktivit a koníčků, cestují – a mnozí z nich ještě pracují – a na hlídání vnoučat nemají ani čas, ani chuť. Je tomu skutečně tak?

Zakladatel naší fakulty Ivo Možný mluvil o tom, že v socialistické rodině, když děti vyrostly, matka nepřestala být matkou, ale začala se starat o další generaci. O výchovu i o domácnost. To už je dnes výjimečné. Prarodičovské role se hodně rozrůznily. Od těch, kdo se z různých důvodů vnoučatům nevěnují vůbec a mají s nimi jen formální vztah, až po ty, kteří se jim věnují velmi intenzivně, dokonce je třeba mají zcela ve své péči. Například v Americe takových prarodičů přibývá. V minulosti jsme se v jednom projektu ptali prarodičů na význam zábavy a koníčků a ukázalo se, že právě prarodičovská role je těšila nejvíc. Je to role, jež se samozřejmě mění s věkem vnoučat. Doba, kdy vnouče potřebuje intenzivní péči a jeho rodiče potřebují pomoc, je relativně krátká. To, že prarodiče v rodině pomáhají, je pořád zcela běžné. Nejen v České republice, ale v celé Evropě. Zapojují se, i když žijí od vnoučat daleko. Pak třeba pečují o to intenzivněji – vnoučata k nim mohou na nějakou dobu přijet, nebo naopak prarodiče přijíždějí do domácnosti rodičů a zdrží se tam. 

Co zde znamená termín „běžné“? Lze ho nějak vyčíslit?

V deset let starém výzkumném projektu zaměřeném na prarodiče v době aktivního stárnutí jsme se na toto ptali padesátníků až sedmdesátníků. U nich jsme očekávali střet s pracovní rolí a s potřebou být aktivní. Vyšlo nám, že přes 50 procent těchto prarodičů vnoučata pravidelně hlídá bez přítomnosti rodičů, a to bez ohledu na věk vnoučat. Ještě vyšší podíl, kolem 80 procent, s vnoučaty tráví nějaký čas o prázdninách, svátcích a víkendech.