Ranní postřeh Jany Matesové: Přechylovat se bude, cizinky!
Každé všední ráno najdete na webu Respektu postřeh osobností k aktuálním událostem
Měla jsem napsán jiný ranní postřeh k otázkám, které v současnosti hýbou částí české společnosti. Měním ho ale pod vlivem aktuality, že Česká televize příkazem rozhodla o povinném a systematickém přechylování jmen zahraničních sportovkyň. Jména zahraničních ženských sportovkyň mají být důsledně používaná ne tak, jak existují jako značka jejich osobnosti, jako součást jejich identity, ale v přechýlené formě bez výslovného souhlasu jejich nositelek. Údajně tak učinila na základě doporučení Ústavu pro jazyk český. Instituce, v jejímž vedení působí např. paní Tamah Sherman. Sherman, ne Shermanová. Ne, to není vtip. Je to znovu „my a oni“, pro nás tak, pro ostatní jinak.
Ústav pro jazyk český si platíme z daní. Pečuje o dědictví českého jazyka. Je to dobře, český jazyk je jednou z nejdůležitějších částí identity české společnosti, i když ne výlučnou a bezpodmínečnou. Příjmení je zcela zásadní součástí identity každého jedince, součástí jeho osobnosti. Je jeho (její) značkou. Žije s ní. Když se mu (jí) nelíbí, může si příjmení nechat úředně změnit, ale každý den nese jeho klady i zápory. Nenese je Ústav pro jazyk český ani Česká televize. Když si žena z vlastní vůle zvolí příjmení Kyška a část české společnosti se jí pak směje, je to stále její volba a její právo. Zůstává její značkou, značkou osobnosti. A osobnostní práva jsou chráněna.
Komunistická ideologie si s právy na ochranu osobnosti žádné starosti nedělala. Přechylování jmen cizinek se po roce 1948 stalo běžnou součástí českého jazyka ve veřejném prostoru a plně ovládlo tisk, rozhlas a následně i televizi. Takzvaný „vědecký komunismus“, komunistická ideologie k ovládání davů maskovaná jako věda, považovala roli osobnosti v dějinách za nicotnou, lidské úspěchy, výkony, pokrok byly výhradně výsledkem hnutí davů a člověk jako jednotlivec nebyl ničím, jeho hodnota byla jen v rámci „kolektivu“. „Dějinný význam“ měl člověk jen jako součást davu. Vědecký komunismus si nelámal hlavu s nějakým da Vincim, Gutenbergem, Keplerem, Newtonem, Darwinem. Ne jejich invence, ale dějinné hnutí davů je dovedlo k jejich objevům. Některé totalitní režimy ideologii pohledu na jednotlivce jako na zrnko v kolektivu a davu, se kterým má společnost právo nakládat, dotáhly daleko.


V České televizi tento totalitní návyk svévolně měnit ženská příjmení, značky identity cizinek a žen s cizími jmény, přetrvával mnoho let po roce 1989 a v jistém rozsahu přetrvává dodnes. Zahraniční političky to vědí a velkoryse to přehlížejí. Zahraniční političky nepotřebují sponzory, sportovkyně ano, i ty nejlepší.
V duchu se ptám, co dává České televizi právo svévolně měnit sportovkyním důležitou část jejich identity, značku osobnosti? Odpověď z hlediska práva je jasná: nic. Česká televize jen věří, že žaloby na ochranu osobnosti ještě ani teď nepřijdou, že si zahraniční sportovkyně ani teď prznění svých příjmení nevšimnou, anebo jim boj proti jedné televizi v jakési středoevropské zemi nebude stát za investici času. Jenže svět se změnil, propojil se, propojily se i agentury zastupující sportovce. A publicita zdarma, kterou takové kauzy svévolně przněných značek mohou sportovkyním přinést, aniž by na ně vrhaly sebemenší negativum, je vítaná, protože přitahuje pozornost. A pozornost přivádí sponzory. Česká televize si toho aspoň okrajově asi vědoma je, když rozhodla, že českých sportovkyň s nepřechýleným příjmením se na souhlas s přechylováním předem zeptá.
Předpokládám, že televize by se ve sporech s významnými světovými sportovkyněmi, o které se zajímají média po celém světě a zastupují je agentury s výbornými právníky, asi odvolávala na doporučení pracovníků Ústavu pro jazyk český. Toho ústavu v pražské Letenské ulici, který agentury dosud asi neznaly, ale rychle by z veřejných zdrojů zjistily, že v jeho vedení je i paní Sherman. Dvojí metr, tenký led. My a oni. To by nepomohlo, odpovědnost zůstává na České televizi.
Doufám, že rozhodnutí České televize není znakem plíživého návratu totalitních praktik. Pikantních a ironických stránek má rozhodnutí více, nejen tu s paní Sherman. Kdo mě zná, ví, že jsem se nikdy neprofilovala jako feministka. Svou cestu jsem si prošlapala výhradně prací a soustředěním na její výsledky a dopad. Nelze ale přehlížet, že problém svévolné manipulace identifikační značkou osobnosti se týká jen žen, mužů ne. Jistě, je to nerovnost vložená přímo do našeho jazyka. Od národního obrození se podle vůle rodičů a kněze upravovaly české verze příjmení holčiček hned po narození a žena pak s touto identitou vyrůstala. Případně přijala nové jméno v přechýlené podobě při sňatku, ale bylo to její rozhodnutí, ač často vynucené konvencemi nebo společenským tlakem. Mlynářova dcera, Pekařova žena. To ovšem není případ cizinek, ty s přechýlenou identitou nevyrůstaly. Z hlediska ochrany osobnosti jejich identitu i u nás musíme respektovat.
Že si s nepřechýlenými, a tedy nesklonnými, jmény v české větě neporadíme? Vždyť mezi sebou máme více než 50 600 žen jménem Dagmar, více než 2600 žen jménem Ingrid, skoro 600 žen a dívek Noemi. Jistě, jsou to jména převzatá z němčiny a hebrejštiny. Ovšem obecná čeština mezi lidmi zcela běžně užívá nesklonné formy Maruš, Danuš, Libuš, Águš.
Ne, nejde o problém jazyka, jde o problém přízemní zatvrzelosti.
A že prý divák nepozná, jestli v ženském sjezdovém lyžování závodí žena, nebo muž, když se jmenuje Lindsey Vonn, nebo jestli v ženském hokeji hraje žena, nebo muž, když se jmenuje Hayley Scamurra? O tom rozhodují biologické a chemické testy, bez ohledu na přechylování.
Ve vysíláních ČT 24 a ČT sport v pátek 6. února a čtvrtek 5. února a v podcastu ČT sport Milán Cortina 2026, Michal Dusík, šéfredaktor redakce sportu České televize, když hovořil o generální zkoušce slavnostního zahájení her, spontánně a opakovaně používal jména zahraničních umělkyň v nepřechýlené formě. Mariah Carey je zkrátka Mariah Carey. Značka. Žádná Marie Careyová. Potěšilo mě, že satira, umírněná forma České sody, Českou televizi neopustila. Pokud by návrat praktik kolektivismu, kdy společnost má právo rozhodovat o identitě jednotlivce, byl snad míněn vážně, budeme satiru znovu hodně potřebovat.
Jana Matesová je ekonomka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
















