Paní přicházely a vybíraly si zaměstnankyně. Podobalo se to koupi koně

Sotva plnoletá dívka nasedá na malém venkovském nádraží na vlak do města. Rodnou vesnici opouští s ranečkem nejnutnějších věcí a trochou peněz, možná už se nevrátí. Ve městě chce začít nový život, lepší než ten dosavadní, sestávající z nekonečné dřiny na poli a spaní v jedné místnosti s několika dalšími příbuznými. Ve městě nikoho nezná, má ale plán: stane se služkou v některé z mnoha středostavovských domácností.

Její osud není ničím výjimečný: stejný sen mají v Evropě na přelomu 19. a 20. století statisíce mladých žen, které se za vidinou lepšího života vydávají do Prahy, Varšavy, Vídně či Berlína. Jak ukazují dobové statistiky, práce služky byla v Rakousku, jehož součástí byly i české země, druhým nejčastějším zaměstnáním vykonávaným ženami (hned po té na poli), na západ od nás tomu bylo podobně. A většina těchto pracovnic se rekrutovala právě z venkova.

Služka – to slovo dnes už zní zastarale. Evokuje zaniklou éru dobře situovaných rodin, ve kterých běžné domácí práce nevykonávali pán a paní domu, ale žena v zástěře obývající malou komůrku hned vedle kuchyně. Romány či filmy je ukazují v podobě věrných hospodyň, které svým zaměstnavatelům oddaně slouží po celý život, takový obraz je ale zkreslený. O tom, jak skutečně vypadal život těchto žen, toho přes obrovské rozšíření této profese víme málo. Proč tomu tak je? Tuto otázku si položila polská reportérka Joanna Kuciel-Frydryszak. A rozhodla se to změnit.

Vydala se do polských archivů, prostudovala memoáry někdejších měšťanů i dobový tisk, vyzpovídala dosud žijící pamětníky, kteří zašlou éru služek ještě alespoň částečně pamatují. A ze shromážděných střípků sestavila poutavou knihu Služky pro všechno, která nyní vychází česky – a na dobu našich prababiček nabízí nový pohled. Ukazuje ji z pohledu přehlížené profese, bez jejíž dřiny se však městské rodiny neobešly. Připomíná, že služka nebyla jen zaměstnancem, který vaří, uklízí či pere, ale tím, že v domácnosti žila, stala se v dobrém i ve zlém součástí rodiny. „Byl to intimní vtah,“ píše Kuciel-Frydryszak. Její reportážní kniha popisuje především polské služky, z dostupných zdrojů lze ale vyvodit, že ty české na tom byly velmi podobně.