Pozdrav od suchého Dunaje

Hezký den z Pakse,

z onoho maďarského města, kde už několik týdnů zápasí zdejší jaderná elektrárna o každý kubík dunajské vody k chlazení svého reaktoru. Je to drama. Spíš energetické, technické a ekonomické, ne úplně černobylské, i když člověk je vždycky trochu víc v klidu, když jaderná elektrárna v jeho blízkosti s ničím nezápasí.

Nejsem tu kvůli suchu, ale využívám toho, když už sedím v autě naproti dunajské promenádě, elektrárna je pár kilometrů po proudu, a návštěvníci se tu chodí dívat, jak málo v Dunaji vody je. A skutečně je ho málo, i když se maďarským technikům i úřadům daří držet elektrárnu v provozu a výši říční hladiny v ještě akceptovatelných hodnotách.

Bez ohledu na víkendové bouřky a skutečnost, že teď zrovna je pod mrakem, tady uprostřed Panonské nížiny je pořád vedro a sucho. Stejně jako ve zbytku Evropy. Je třeba o tom psát. A tak to děláme. Vyberu jen texty z poslední doby - a není to vždycky jen apokalyptické čtení.