Potřebujeme debatu o roli státu v moderní době

Před padesáti lety britská premiérka Margaret Thatcher nastavila ve své zemi trend privatizace státního majetku, do soukromých rukou putovaly aerolinky, energetické a vodárenské společnosti, telekomunikace a železnice. Ovlivnila tak značnou část světa včetně Česka, které se britskou konzervativní školou rovněž inspirovalo při přechodu z komunismu na kapitalismus. 

Myšlenka, že stát má vlastnit pokud možno co nejméně firem a přenechat naopak co nejvíce soukromníkům, se stala v podstatě hlavním proudem a v některých zemích si ji osvojily i jinak levicové strany. Sázka na trh dávala smysl a právě na příkladu samotné Británie se ukázalo, že to může být alespoň dočasně recept na nastartování ekonomiky. 

Svěřit fungování světa mytickému a moudrému trhu bylo lákavé. Kdo by chtěl něco řídit a omezovat v době se stále čerstvou zkušeností, jak to vypadalo, když o všem rozhodovali komunisté. Stát jako vlastník a manažer se zdiskreditoval. Trh se naopak jevil jako spravedlivý, efektivní a zásluhový podle myšlenky, že každý, kdo se snaží, bude se mít dobře. 

V posledních letech se však tento model nejen v Británii začíná v důsledku geopolitických otřesů drolit. Energetické komplikace posledních let vyvolaly otázky, jaké části energetického trhu by měl mít stát pod kontrolou. To se ostatně propsalo i do dění v Česku: minulá vláda získala pro stát plynovou infrastrukturu, současný kabinet chce zase dotáhnout ovládnutí výrobních kapacit ČEZ.