Co skutečně stojí triko za pár korun
Mrtví v bangladéšské textilce se opět ptají, jak laciné oblečení kupujeme
Byli jste někdy v obchodu irské značky Primark na londýnské Oxford Street? Není snad lepší ilustrace pro znovu oživenou debatu o absurdně nízkých cenách oblečení než tahle „hadrárna“ par excellence. Přímo na hlavní nákupní třídě britské metropole, kudy zejména o víkendech proudí početní ekvivalent českého krajského města, a přesto s cenami, že se musíte znovu podívat. Bikiny za – v přepočtu - devadesát korun? Triko za padesát?
Nevíme, jestli plavky ve veselých barvách duhy za tři libry, za něž si v Londýně jinak nekoupíte ani kafe, ušil některý z dělníků, který předminulou středu zahynul pod troskami továrny v bangladéšské Dháce. Ale je to možné, protože Primark patří spolu s italským Benettonem či americkým Wal-Martem mezi výrobce, kteří právě tam šili.
Autorka si u toho vzpomněla, co Respektu v textu o skandálech s masem před časem přesně prohlásila pražská řeznice a propagátorka kvalitního masa Michaela Jorgensen. Podle ní skandály s koňským masem vydávajícím se za hovězí či rovnou s masem starým či zkaženým nejsou „nešvarem“ a anomálií, s níž lze něco udělat, ale naopak podstatou superlevných cen. „Pochybné a nekvalitní maso je podmínkou té ceny,“ říká.
Podobně pád budovy v Dháce není anomálií, ojedinělou výjimkou, ale podstatou a podmínkou systému, v rámci něhož se v Londýně prodávají bikiny za tři libry. Takových cen nelze dosáhnout jinak než absolutním minimalizováním výrobních nákladů: od mizerných mezd a nulových práv dělníků po hygienické, zdravotní a bezpečnostní standardy, které prakticky neexistují. Západní firmy se navíc z odpovědnosti vyviňují tím, že své produkty nešijí samy, ale jejich výrobu zadávají místním výrobcům.
Vyviňují se ale jen zdánlivě: na výrobce tlačí, aby jim produkty dodávali za co nejnižší cenu. A oni na to v konkurenčním boji o zadavatele přistupují. K tomu přidejme bangladéšskou vládu, která na dodržování pravidel příliš nedohlíží, protože nechce přijít o oděvní průmysl, který v zemi zaměstnává - podle statistik, které zveřejnil deník The New York Times - 3,6 milionu lidí a produkuje export za miliardy dolarů.
Takže co s tím může provést potenciální zákazník Primarku? Zůstat tím „potenciálním“ a jít jinam? Už tak dost komplikovaná realita globálního oděvního průmyslu se ještě dál zamotává. Ani když na Oxford Street minete nejlevnější obchody a vydáte se koupit bikiny za liber sto místo tří, neznamená to automaticky, že je nešila třináctiletá Bangladéšanka v nevětraném sklepě. Nicméně u těch prvně jmenovaných máte téměř jistotu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















