Slunce, luxus, sexuální strategie. Bílý lotos znovu aspiruje na nejlepší seriál sezony

Minisérie Bílý lotos se loni stala zjevením seriálové sezóny. Jejímu autorovi Mikeu Whiteovi – režisérovi a scenáristovi v jednom – se podařilo příběhem z luxusního havajského resortu pro ultra bohaté, kterým slouží skupinka zaměstnanců, vytvořit perfektně načasovanou satiru antagonismu a ekonomické nerovnosti v současné západní společnosti, která vynakládá obrovské úsilí k vytvoření a udržení iluze, že třídy neexistují a všichni jsou si rovni. Whiteovi VIP v přesných charakteristikách odrážely blazeovanou, neviditelnou nadřazenost privilegovaných.

Bílý lotos získal deset cen Emmy a kritický i divácký úspěch vynesl Whiteovi smlouvu s HBO na druhou řadu, která původně nebyla v plánu. Vyvstala tak otázka, co si s ní počne, když první série nabídla sevřený a uzavřený příběh. Lehké zklamání způsobené značným očekáváním, že White znovu přijde s úderem na společenský solar, tak mohlo být jednou z prvotních  emocí provázejících první díly druhé řady. Zklamání ale  není na místě.

Vypůjčíme-li si motiv moře, které v obou sériích hraje zásadní metaforickou roli, pak „jedničku“ jde přirovnat k tsunami, naproti tomu „dvojka“ je plná ponorných proudů, které hrozivě plynou pod povrchem a narážejí do neviditelných, ale o to nebezpečnějších skalisek. Bohatství a privilegia zůstávají konstantou. Hlavním tématem jsou však vztahy a sexuální politika.

Hédonismus a nejistota

Základní linky vyprávění se přitom u druhé série ubírají stejným směrem. White znovu sleduje skupinku bohatých, do sebe zahleděných (většinou) Američanů, kteří se potkají v luxusním letovisku na skaliskách sicilské Taorminy. Manželské páry jsou znovu rozklížené, byť na první pohled působí idylicky: tiše nejisté či hlasitěji nešťastné. A rodinné formace jsou patologicky umělé nebo patologicky nesourodé, přestože je spojuje třeba cesta k sicilským kořenům.

Blazeovaný investiční bankéř s dokonalou ženou po boku pozve spolužáka z univerzity, který náhle zbohatl v Silicon Valley, a jeho věčně kritickou ženu na romantický výlet. Ideově i hodnotově by mladé páry nemohly být odlišnější. První ani neví, jestli volil, a realita světa rozhodně nesmí stát v cestě jeho hédonismu. Druhý se o své peníze dělí a neví, jestli přivést dítě na tenhle svět. Rozdílné verze idyl ale záhy začínají ukazovat praskliny. Stačí jeden holčičí výlet mimo za památkami a jedna divoká chlapská party se vším všudy.

Ve vedlejším pokoji se pak ubytuje chronicky nejistá a zároveň chronicky sebestředná dědička stamilionů Tanya (Jennifer Coolidge), která k sobě strhla neurotickým narcisismem pozornost v první sezóně. Dorazí i její manžel, jenž si ji nejspíš vzal pro peníze. Ale možná je to skutečně láska, jak věří Tanya. Bez váhání se na jeho přání zbaví asistentky, od níž zároveň vyžaduje nikdy nekončící emoční a emocionální práci: být vždy k dispozici, a přitom nebýt vidět, předvídat potřeby a podřizovat ty své jejím okamžitým pohnutkám.

Na třígenerační rodinný výlet pak vyrazili děd (F. Murray Abraham), otec a syn, kteří představují „starou“ a „novou“ maskulinitu. Patriarcha rodu navzdory věku flirtuje s kýmkoliv, kdo mu přijde do cesty. Otec, hollywoodský producent, notoricky podvádí manželku. První, co ho zajímá, je najmout si sexuální společnice rekrutující se z místních dívek, jež v příjezdu movitých turistů vidí zlatý důl. Oba jsou z generace mužů, kteří jsou zvyklí mít milenky, přitom tvrdí, že milují své ženy. Zástupce nejmladší generace je pak znechucený oběma a usilovně se snaží prolomit šovinistické a nezdravé vzorce vlastnického chování, ale role citlivého a hodného muže mu je paradoxně k ničemu.

Pár mrtvol

Ještě než White všechny představí, avizuje jejich potenciální smrt. Jako jednička i dvojka začíná mrtvolou. V moři jich tentokrát plave dokonce víc. Kolik, nevíme. Kdo to je, nevíme. Nad každým setkáním, každou interakcí se tak vznáší příslib smrti, byť White nechává systematicky zapomenout na zločin  - a s ním i na schylující se tragédii. Jen občas utrousí nenápadné zmínky. Udičky, jež mohou vést na stopu stejně jako na scestí. Mladá prostitutka Lucia v jednu chvíli prohlásí, že „všechny děvky budou nakonec potrestané“. Postava Tanyi zase u snídaně jen tak mimochodem rozjímá nad tím, jestli někdo někdy skočil z té krásné vyhlídkové terasy, než si naloží talíř.

Úzkost se do sluncem zalité idyly plíží pomalu, ospale - jako paprsky propadající listím vinné révy na úpatích Etny, která může každou chvíli vybuchnout stejně, jako mohou explodovat vztahy. V každém pokoji na hosty zhlíží jako memento ornamentální maurské vázy odrážející legendu o tragické dvojici sicilských milenců. Žena v žárlivosti usekla svému milenci hlavu a použila ji jako vázu na bazalku.

Vztahy jsou tím, co White tentokrát podrobuje kritickému a nejednoznačně potměšilému zkoumání. Na širší rovině načrtává vztahy mezi kulturami – starověkou italskou, která představuje „staré peníze“, a novodobou americkou zosobňující nové peníze bez rodokmenu. Nadřazenost a podřazenost „hostů“ a „sloužících“ je tak narýsovaná méně jasněji než v první řadě, která tematizovala rasismus a kolonialismus. To tu neplatí. Jsou to naopak Američané, kteří se někdy cítí druhořadí.

Jejich peníze jim k jejich zmatení nemůžou koupit původ. Třeba v dóžecím paláci v Benátkách, kde se na ně chudí šlechtici dívají „jako na vši“. Akumulace zdrojů ještě nic neznamená a rozhodně se ve Whiteově světě neslučuje s lidskou slušností. Američané jsou v duchu dlouhé transatlantické tradice okouzleni italskou kulturou a k mírnému pobavení místních ji touží napodobovat. Jezdit na vespě a cítit se jako italská hvězda Monica Vitti.

Nic nového

Jako další vrstva nad vztahy dvou kultur White zajímají vztahy mezilidské: smlouvy a pravidla, na kterých stojí. Sexuální politika a s ní emoce – zrada, vášeň, žárlivost, pomsta. Pozvolna se noří do kalných vod toho, co kdo chce, co je pro to kdo ochotný udělat, a do nejistoty kolem toho, s kým vlastně sdílíme životy. Uvažuje nad milostnými rituály svádění i podvádění, které nerespektují třídu a bohatství. Transakční povaha vztahů, lovení a předstírání se přitom neomezuje na dvě rozpustilé eskort dívky. U nich jsou aspoň karty na stole.

White přitom načrtává nekonečný koloběh. Sicílii si nevybral jen jako místo slunce a luxusu, ale i jako dějiště mýtů plných krásných panen a monster. Právě na Sicílii unesl Hádes Persefonu do podsvětí a triky a její vůli navzdory si vynucoval, aby s ním zůstala v manželství. S řeckou mytologií White pracuje i v úvodních titulcích – například Zeus a Leda –, které na jedné straně uvozují snubní prstýnky a na druhé dýky. Výjevy pastorální a milostné radosti na renesančních freskách se postupně mění ve výjevy „zvrhlosti“ a zoufalství. White znovu v téhle vztahové disputaci nikomu nestraní, i když možná naznačuje, že něco z mocenské dynamiky zůstává ve vztazích mezi muži a ženami (nebo muži a muži a ženami a ženami) neměnné.

Divákovy sympatie, nebo antipatie, odpor, nebo pochopení se pak přelévají jako příboj. Příkladem za všechny mohou být kritická Harper v podání Aubrey Plaza jako upnutá manželka s tajemstvím nebo Tanya – emoční monstrum, které vysává energii, ale občas budí sympatie jako psychicky zraněná tragická hrdinka. Nejde ji sledovat jinak než se směsicí znechucení a soucitu. Neustále na nožích obav, co přinese a způsobí příště.

Nejsilnější stránkou Whiteova psaní a zaplétání vyprávění je, že nikdy nenechá diváka příliš dlouho v pohodlí. Vytváří a udržuje nejistotu nejen kolem postav, ale i toho, kam se ubíráme. Napětí staví na kradmých pohledech, jež mohou být flirtem, ale častěji jsou podstatně temnější. Plíživé znepokojení jen podtrhávají kompozice, do nichž své postavy umisťuje na pozadí krásných fresek, luxusních interiérů a vrstevnatých průhledů skvostnými paláci.

Je i mistr budování atmosféry. První řada se občas měnila v tragikomedii s eskapádami, druhá řada má pomalejší a ospalejší, místy až meditativní tón, jak White pracuje s přírodními živly. Pomalé tempo nicméně s postupujícími epizodami pocitově zrychluje, jak sílí nejistota a blíží se drama finále. Jednotlivé postavy se více rýsují a na obrátkách nabírají hry, které spolu hrají - a které hraje Mike White se svým publikem.

Finále je načasováno na 12. prosince, ale tím Bílý lotos nekončí. HBO právě oznámila, že se dohodla s Whitem na třetí sérii. Koho do ní White nechal přežít, to se uvidí.