Spojené státy a íránská velmocenská past

Během posledních 15 let spousta amerických předních politiků – včetně všech tří prezidentů, kteří za tu dobu vládli – měla za to, že jejich země zabředla až moc hluboko do pokusů proměnit různé blízkovýchodní společnosti. Cítili, že mnohem důležitější je oživit americký průmysl a postavit se čínskému vzestupu. A přesto, hleďme na Ameriku: zase bojuje ve válce o podobu jednoho společenství na širším Blízkém východě. A stejně jako v Iráku, Afghánistánu a Libyi, ani tady se nezdá pravděpodobné, že by tahle válka dopadla právě tak, jak její zastánci doufají.

Proč se to pořád děje?

Abychom pochopili současnost, podívejme se do minulosti – na jedinou zemi v moderní historii, jejíž globální vliv se rovnal vlivu Spojených států. Na přelomu 19. a 20. století byla Británie jedinou světovou supervelmocí. Podíl britského impéria na globálním hrubém domácím produktu činil v roce 1870 zhruba 25 procent (podobný podíl mají Spojené státy dnes) a Londýn byl světové finanční centrum. Británie zmařila Napoleonovu snahu ovládnout evropský kontinent a během krymské války i ruské touhy po expanzi do jihovýchodní Evropy. Rozhodovala o obrovské říši a určovala, co se v mezinárodní politice bude dít. Podobně jako to Washington dělá dnes.

Během těch několika desítek let, zhruba mezi roky 1880 a 1920, musela Británie reagovat na zmatky, ohavné režimy a mocenská vakua po celé Asii a Africe. Posílala své vojáky a dělala pořádky v místech Súdán nebo Somálsko, Irák či Jordánsko. Každá taková mise dávala v daný okamžik smysl, ale znamenalo to, že Londýn musel neustále věnovat pozornost nekonečné řadě lokálních krizí na periferii a platil za to vysokou cenu. Irácké povstání v roce 1920 potlačovalo víc než 100 tisíc britských a indických vojáků za cenu desítek milionů liber. Irácká „výprava“ spolkla zhruba stejně peněz jako roční výdaje na vzdělávání v celé Británii.