0:00
0:00
17. 11. 20266 minut

Martin M. Šimečka: Proč se premiéři Slovenska a Česka chovají k Rusku jako jeho kolaboranti, přestože jejich země nejsou okupovány?

Spolupráce státní moci s okupanty je matkou všech dalších forem okupace

Po přečtení knihy polského historika Piotra M. Majewského si čtenář ujasní mnohé příčiny spolupráce s nepřítelem, která byla rozšířená zejména během druhé světové války a okupace velké části Evropy Němci, na otázku z titulku si však musíme odpovědět sami.

Některá slova jsou sezonní jako houby. Vyraší z podzemí, je jich všude plno a pak zmizí. Po okupaci Československa v roce 1968 vyrašilo slovo kolaborant, jež jsem do té doby neznal. Moji rodiče ho vyslovovali s hlubokým pohrdáním, poslouchal jsem ho doma celé mládí. Z veřejného jazyka se ale postupně vytratilo jako houby z lesa na konci sezony.

Kolaborant byl ten, kdo spolupracoval s Rusy. Od Vasila Biľaka, který je pozval, až po ty, kdo zanedlouho začali tvrdit, že okupace byla ve skutečnosti „bratrská pomoc“. Už za pár let však toto slovo téměř úplně zaniklo, neboť tak, či onak začali postupně kolaborovat – někteří s nechutí, jiní horlivě – téměř všichni. Přizpůsobili se okupaci, přestali si jí všímat a nechtěli sebou pohrdat. Tak to slovo zamkli do skříně mezi další národní kostlivce.

↓ INZERCE

Kolaborovat bylo tehdy poměrně snadné, neboť okupanty, tedy ruské vojáky, přestože jich bylo v Československu téměř 100 tisíc, nebylo vidět. Žili zavření v kasárnách a já sám jsem ruské důstojníky v jejich podivných uniformách viděl jen párkrát, například když jsem se ocitl ve Zvolenu. Dalo se tedy snadno žít v iluzi, že nejsme okupovaná země.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu