Obraz země vystrašené a pobouřené sudetskými Němci byl jen umně vyvolanou virtuální hysterií

Kdyby se trapnost dala měřit, na medaili by jistě dosáhlo osm mužů, kteří v neděli ráno přišli s transparenty jako „Benešova strana proti náckům“ před místo konání Sudetoněmeckého dne na brněnské výstaviště. Jakmile spatřili skupinku starších německých hostů vycházet z autobusu, běželi k nim a své transparenty postavili přímo před ně. Kolemjdoucí Němci si je na památku fotili, pár jich i zamávalo. 

Událost si fotil také jeden ze členů samotné skupinky. A to i ve chvíli, kdy už žádní sudetoněmečtí návštěvníci kolem neprocházeli, protože většina na výstaviště vstoupila jiným vchodem přímo z parkoviště. To ale muži s mobilem nevadilo, protože jeho zásadní rolí bylo zachytit kamarády s transparenty a pak vše vložit na internet. Kde pak mohl opravdu vzniknout dojem, že podobné protesty určovaly víkendovou historickou návštěvu sudetských Němců v Brně. 

Ale neurčovaly. V některých návštěvnících vzbudili dojem, že tu vítaní nejsou, ale naprostá většina se nad ně povznesla. Každý, s kým se autor těchto řádků dal do řeči, si víkend podle svých slov užil. Brněnská skutečnost neodpovídala nacionalistickému šílení, které krajní pravice v posledních týdnech vyvolala na sociálních sítích – a jež kvůli slabosti premiéra Babiše vyústilo až v parlamentní rezoluci odmítající brněnské setkání. 

Algoritmy šířily strach z toho, že setkání posledních pamětníku poválečného vyhnání a jejich dětí v Brně je útokem na českou národní identitu. Že nahlodává poválečné uspořádání. Že je srazem jakýchsi revanšistů, kteří chtějí zpátky své majetky. Příslušné posty sbíraly tisíce lajků, stovky sdílení. A podle rychlých průzkumů měly zřejmě vliv i na pohled části běžných lidí ze středu společnosti, kteří se o téma předtím zvlášť nezajímali, a tudíž se nechali snáze vystrašit. Kéž by si v pondělí uvědomili, že se žádná z halasně inzerovaných obav nenaplnila – a že jsme byli pouze svědky umně a uměle vytvořené hysterie.