Macinka s Babišem chtěli vyvolat střet s prezidentem, tak ho mají

Když se prezident a vláda střetnou u Ústavního soudu, je to vždy zásadní okamžik. Srážka někdejšího prezidenta Václava Havla s vládou Miloše Zemana podporovanou Václavem Klausem definovala éru tzv. opoziční smlouvy v letech 1998–2002. Tehdy se rozhodovalo o udržení otevřené a pluralitní demokracie. Současný spor zatím tento rozměr nemá, ale může být prvním dílem podobného ústavního zápasu. Vývoj je překotný, ale je třeba pozorně sledovat každý krok, protože se opět definují pravidla hry.

Macinka není v ústavě

Vláda se dostala do nezáviděníhodné situace, protože odmítala vzít prezidenta na summit NATO a Ústavní soud nyní v předběžném rozhodnutí řekl, že Petr Pavel do Ankary poletí. Nejpozoruhodnější na tom je, že Andrej Babiš a jeho tým se do této šlamastyky dostali vlastní vinou. Prezident je na summitu neohrozí, nezkomplikuje situaci, mohli ho vzít s sebou a dělat si svou politiku. Rozhodli se pro střet, protože buldozerská politika jim vycházela. Až doteď.

Petr Macinka není zkušený politik. Jeho veřejná vyjádření na adresu prezidenta, proč nemá jet na summit, jsou nechtěnou obžalobou vlády. Neříkal, že prezident překračuje pravomoci, nedával příklady přehmatů, víceméně jen konstantně a expresivně opakoval, že prezidenta nemá rád. A k jeho škodě – nikoli naší – emoce nemají žádný článek v ústavě. Nikde není napsané, že když ministr zahraničí nemá rád prezidenta, přestává ten vykonávat svůj mandát.