Vstávám v 6.35, hodím do batůžku banán a jablko a vyrážím autem na východ, směr Teplice. Jako atypický pendler můžu svištět po prázdných silnicích náhorními pláněmi Erzgebirge, než mne na sjezdu serpentinami do Hrobu přibrzdí hustá mlha. Přihlásil jsem do konce října, než mi skončí sladká doba nezaměstnanosti v Německu, jako dobrovolník na pomoc teplické nemocnici. S atestacemi z infektologie a interny bych snad mohl být užitečný.
V předchozích dnech jsem absolvoval zrychlené formality a byl přirazen na covidová lůžka. Prošel jsem transformovanými odděleními chirurgie a ortopedie, abych zakotvil na čerstvě přetvořené urologii, která se během jednoho dne zaplnila z poloviny. Protože ještě nemám přístup do počítačového systému, vyšetřuji při vizitě pacienty a domovští kolegové zapisují nálezy.
Pacienti jsou poněkud zkrouhnutí a dušní, s kyslíkem však až na jednu výjimku v dobrém stavu. Plánujeme další postup, propuštění u čtyř již se lepšících na zítra a jdeme sepisovat epikrízy. Tady se konečně cítím něco platný. Léta praxe mi umožňují si troufnout redukovat a upravovat medikaci, upozorňovat na co si dávat pozor a jak řešit různé interní komplikace. Internisti jsou totiž vytíženi prací na interních klinikách a příjmové ambulanci, redukované chirurgické obory potřebují atestované lékaře pro akutní operace a péči o pacienty s covidem tak přebírají hlavně jejich mladší kolegové.
Trochu mě vnitřně štve, že mají tendenci mi vykat, těsně po čtyřicítce si fakt starý ještě nepřipadám. Lehce mě děsí, jak velkou mám jako osoba vynořivší se z neznáma autonomii a důvěru, na druhou stranu se mi líbí, že šetřím čas interním konziliářům a lehce si postesknu za dávnou výukou studentů v Brně. Probíráme s kolegy neradostné vyhlídky na listopad a já jim popisuji svoje letité saské zážitky s umísťováním pacientů při nedostatku míst na lékařské pokoje a řazení postelí do vláčků na chodbách.
Odpoledne volám panu řediteli Hrubému, jestli souhlasí s návrhem úprav covidové terapie, o který mne prosil a který jsem včera probíral s místní klinickou farmakoložkou. Pročetl jsem doporučení Společnosti infekčního lékařství, klinické farmacie i doporučení léčby, které mi poslala kamarádka z Brna a kolem půlnoci posílal návrh panu řediteli. Stáhli jsme dávkování některých léků, posílili prevenci komplikací kortikoidní a antibiotické léčby a upřednostnili antibiotika s méně častou aplikací, aby se šetřil čas sester. Teď je ještě relativní klid a rezervní oddělení v záloze, ale až bude za týden vše plné, bude se hodit každá minuta. Taky si dle otázek kolegů uvědomuji, že doporučení jsou psána z pohledu infektologa, případně internisty, se základními zkušenostmi s průběhem a léčbou covid-19, což nelze automaticky předpokládat u lékařů z chirurgických oborů, kteří se stali internisty jaksi přes noc.
Kritéria nasazování antibiotik jsou zvláště u covidu-19, který umí na rozdíl od většiny slušných viróz laboratorně napodobovat bakteriální zánět, příliš hrubá a svádí při nejistotě k jejich nadužívání a tím zvýšení rizika komplikací. Shodneme se, že by bylo záhodno poprosit špičky infektologů o podrobnější kuchařku léčby covid-19 pro nespecialisty, neboť ti povedou v přetíženém systému léčbu více pacientů, než specialisti samotní.
Po obědě přicházejí dvě zprávy, dobrá – otevírá se LDN pro covidové pacienty, tudíž bude kam pozitivní pacienty propuštět a nedobrá – dvě nemocnice v regionu jsou plné a posílají nám čtyři příjmy. Píšu za pomoci kolegy první propouštěcí zprávu, naštěstí je systém srozumitelný, ale i tak bojuji s desítkami ikon. Odpoledne opouštím sympatické kolegy i milé sestřičky, s úlevou sundávám těsný respirátor a jedu domů. Děti se mi smějí, proč vylézám z auta s respirátorem a jdou si hrát do parku. No jo, já zapomněl, že jsem zpátky v Sasku.
Zasedám k počítači, schvaluji poslední verzi tiskové zprávy Nekouřením na pomoc zdravotníkům pro PR agenturu a volám přes skype kamarádům do Brna. Včera napsali krátký dotaz – „Máme v ČR ještě nějakou naději?“ a žena mi zakázala odpovědět, dokud si neověříme, že pravda neublíží. Neodpustil jsem si alespoň – „Ano, že se zbavíme Babiše.“ Pak zdravíme roční Báru i její rodiče a domlouváme na víkend společný puťák, oni kolem Brna, my kolem Freibergu.
Potom si stěžuju, že moje snaha o prosazení virtuální nemocnice se stovkami lůžek na odlehčení českému zdravotnictví pomocí preventivních opatření naráží nadále na oslyšení z oficiálních míst. Od jara pracuji na projektu www.darujluzko.cz, kde se snažíme oslovit kuřáky s nabídkou odborné pomoci zvyšující šanci na odvyknutí a tím snížením jejich nemocnosti s uvolněním části ze zhruba 3000 lůžek, obsazených čistě v důsledku kouření. Britové dokázali letos profesionální kampaní Quitforcovid stáhnout už v červenci počet kuřáků o milion, tedy protiargument, že je to iluze, padá. Je to férová nabídka, komu se podaří přestat, bude žít v průměru o 7 let víc a ušetří hodně peněz.
Zjara vydaly i české lékařské společnosti výzvu kuřákům, ale příznivý vývoj epidemie obrousil naléhavost sdělení. Teď se pokoušíme o resuscitaci výzvy s reálným potenciálem uvolnění 300 lůžek, kvůli přetížení lékařů a zahlcení mediálních agentur přechodem na on-line systém však akce vázne. Ani další nápad na úsporu lůžek – plošné doporučení, aby se rodiny zaměřily na správné a pravidelné (jen 1/3 pacientů užívá chronickou medikaci skutečně pravidelně) užívání léků nejen u seniorů a tím oddálením komplikací, se nesetkaly s odezvou. Zato se množí případy hospitalizace osob, jimž došly léky, protože se bály jít k lékaři. Tohle přece patří taky do plošných doporučení, když dochází lůžková kapacita.
Na radu kamaráda píšu email prof. Flegrovi s odkazy na statistiky, zanedlouho přichází odpověď: „To je výborné. Co nejdřív to zkusím zpropagovat. Nemáte ještě nějaké podobné nápady?“ To mi dělá velkou radost, protože si jej pro poctivost a hloubku přemýšlení, nehledě na vytříbený smysl pro humor, léta vážím. Posílám dodatky a potom ještě zástupcům infektologické společnosti prosbu o podrobnější kuchařku pro méně zkušené lékaře, snad si to někdo přečte, mohlo by to opět ušetřit zefektivněním léčby promile až procenta (desítky až stovky) lůžek. Za pár hodin svítá, čas jít spát.
Autor je lékař.
Text byl napsán na konci října.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
