Opravdu podivný svět

Rakouské Štýrsko je podle Thomase Bernharda (1931–1989) bezbožný kraj, „soukromé peklo pod Gleinskými horami“. V 60. letech do něj zasadil děj svého raného románu Rozrušení. Zdánlivě to tu vypadá idylicky: spořádané statky plné dobytka, pečlivě omítnuté fasády s muškáty v květináčích, hluboké lesy plné bekající zvěře. Jenže vypravěč románu, který při cestě do hor čím dál užší a užší roklí doprovází svého otce-lékaře, vstupuje přímo do domů jeho pacientů. A za jejich fasádami se pro něj odhaluje svět plný největších chmurností a ohavností.

„Do domů obývaných starými osamělými ženami, které se, když je jejich potomstvo opustilo, ve svých činnostech omezují už jen na to nejnutnější, jsem vstupoval vždy s pocitem, že se zadusím. U okna stála úzká vysoká váza, v ní květiny, v kleci bezohledný, nenasytný kanárek. Spodní prádlo už nikdo neuklízí utrpení nikdo neskrývá, citlivost na pachy je otupena.“

Syn s lékařem navštíví Hauenstein, v němž „víceméně potřeštěný průmyslník“ nechal postřílet veškerou zvěř, aby ho nerušilo její skřehotání doléhající do sídla skrz tlusté zdi. V Rachau se staví za mlynářem, který nechá povraždit stovky vzácných ptáků ve voliéře, protože ho dráždí jejich „příšerný křik“. V Hochgobernitzu si vyslechnou hodiny trvající monolog knížete Sauraua, který v totální izolaci od světa propadá do absolutního nihilismu: „Všechno je sebevražda. To, jak žijeme, co čteme, co si myslíme: všechno jsou návody k sebevraždě. Mrtví jsou přitažlivější než ti, kteří ještě nejsou mrtví.“

Svět se řítí do pekel a ti bystřejší si toho ve svém rozrušení už stačili všimnout, hlásal v Rozrušení Thomas Bernhard a vypravěči vkladl ke konci knihy do úst slova: „Svět se mi zdál najednou opravdu podivný; ještě nikdy mi nepřipadal tak podivný jako ve chvíli, kdy jsme směřovali dál a dál do rokle.“

Pár desítek kilometrů od Štýrska směrem k nám na sever leží Dolní Rakousy. Jejich okresní město se jmenuje Amstetten. Má 23 tisíc obyvatel, pohledné náměstí a spoustu domů s pěknými fasádami a muškáty v květináčích. Ve sklepě jednoho z nich Josef Fritzl čtyřiadvacet let věznil, znásilňoval a jinak týral svou dceru a zplodil s ní sedm dětí.