Všude slyším, že velká farma je špatná věc. Ale malí vlastníci žijící jen z dotací národ neuživí

Na farmě Paták, která se rozprostírá na okraji středočeské vsi Maršovice, panuje na konci léta poklidná atmosféra. Letošní úroda obilí, řepky i luskovin už je sklizená a několik kusů techniky zrovna na chvíli stojí. Klid je to však jen zdánlivý – při naší návštěvě právě probíhá sklizeň máku a na polích ještě zůstává kukuřice, která se bude sklízet v polovině září. Vedle toho v rozlehlé stáji a na pastvině přežvykuje dvě stě kusů skotu vyžadujících každodenní péči. A ve dvou čerstvě zrekonstruovaných halách se právě rozjíždí velkochov několika tisíc pomalu rostoucích kuřat.

„Na farmě je vždycky práce dost. Opravdovou dovolenou jsem neměl už sedmnáct let,“ rámuje svou situaci ještě před příjezdem do telefonu Zdeněk Paták, majitel a šéf rodinné farmy, na níž kromě jeho manželky a dvou synů pracují celkem čtyři lidé. Ve slunném dopoledni na konci srpna mě na plácku mezi hospodářskými budovami vítá urostlý světlovlasý čtyřicátník s drtivým stiskem ruky a zasmušilým výrazem ve tváři. Na úvod upozorňuje, že novinářům nedůvěřuje a Pražáky nemá rád. S rozhovorem však nakonec souhlasil, protože mu osud českého zemědělství není lhostejný.  

Zdeněk Paták patří mezi české farmáře, kteří se před rokem zapojili do celoevropského protestu zemědělců a loni v únoru se dvěma traktory vyjel do Prahy, aby dal vládě najevo svou nespokojenost. Teď je těsně před volbami. Co si zemědělec myslí o politice končící vlády? A koho by si přál pro příští období? „Jsem křesťan, snažím se chodit aspoň jednou za měsíc do kostela a dlouho jsem byl voličem lidovců. Ale současná vláda, to je něco strašného. Její strany můj hlas rozhodně nedostanou,“ říká sveřepě Paták. 

Farmář z Benešovska samozřejmě nepředstavuje zájmy všech českých zemědělců, kteří tvoří velmi různorodou skupinu. Patří do ní malí farmáři hospodařící na pozemku o několika desítkách hektarů, z nichž někteří usilují o co nejšetrnější přístup k přírodě za cenu menších výnosů, což jim pak kompenzují vyšší dotace. Patří do ní však i velké zemědělské holdingy obhospodařující desítky tisíc hektarů, které mnohdy čile lobbují a maximalizují zisk bez ohledu na stav krajiny nebo na podmínky, v nichž drží svá zvířata. Paták je na této škále někde mezi. V každém případě ale zastupuje hlas naštvaných zemědělců, kteří se touto vládou i celou společností cítí opomíjeni. Co jim vlastně vadí?