Kdo poslal Michala Moroze?
Věci se staly tak: na ministerstvu vnitra se objevil nový náměstek, nikdo ale netuší, odkud se vlastně vzal. „Poslala nám ho sem TOP 09,“ říkají Věci veřejné, tedy strana, která má resort na starosti. „O tom člověku jsem v životě neslyšel, my ho tam určitě neposlali,“ říká Miroslav Kalousek, tedy straník, který má na starosti TOP 09. Jak je něco takového možné?
Odpověď na otázku, odkud se Michal Moroz vzal, nám politici i po víkendu zůstali dlužni. Straníci mlčí a novináře mezitím zaplavila aktuálnější agenda. Je to přitom zcela absurdní scénář, připomínající slavnou scénku z ukrajinského parlamentu, kde se na nic netušícího návštěvníka pánských toalet vyvalila igelitka se stodolarovými bankovkami. Na záběrech, jež se podařilo zachytit přítomné televizní kameře, se přítomní politici brodí penězi a navzájem ptají „čí to může být?“.
Také Michal Moroz je podle všeho citlivým „materiálem“, k němuž se nikdo nechce hlásit. Moroz dnes figuruje ve dvou firmách, první (Debtis Causa) se zabývá vymáháním pohledávek, druhá (Moroz & Partner) se prezentuje jako „přední český konzultant v oblasti informačních služeb, prevence ztrát, kontroly rizik, vyšetřování kriminality tzv. bílých límečků a zaměstnanecké trestné činnosti“.
Může někdo, podnikající v takovém rozsahu v soukromé bezpečnostní sféře, nastoupit bez mrknutí oka na post náměstka ministerstva vnitra? Pokud nechceme výhledově privatizovat policii, tak těžko.
Otázka tedy zůstává stále stejná a dokud ji politici nezodpoví, musí ji novináři opakovat stále dokola: Kdo dosadil Michala Moroze na náměstkovský post a kdo tedy nese zodpovědnost za tento evidentní střet zájmů? K věci by se měl bezesporu co nejdříve vyjádřit neformální lídr VV Vít Bárta, jež spolu s Morozem jako reprezentant vlastní bezpečnostní agentury ABL donedávna seděl v předsednictvu sdružení bezpečnostních manažerů ASIS (Moroz je v něm dodnes veden jako předseda).
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
