Chvála kvót

Česko si pokles podle analytiků Světového ekonomického fóra vysloužilo hlavně kvůli stále nižšímu zastoupení žen v politice a ve vedoucích funkcích ve firmách. Ve srovnání se skandinávskými státy jsme na tom až pětkrát hůř.

Ne že by zaostávání za Skandinávií byla překvapivá zpráva, trvalý pokles Česka v žebříčku ale zvláštní je. Česko je přes všechny problémy bohatou demokratickou zemí, takže by člověk očekával spíš mírný růst. Nebo alespoň stagnaci. Tuzemská nadvláda mužů ale zjevně vytváří jakousi neprostupnou bariéru, což je patrné zvlášť v politice. Na zpracování „vize budoucnosti“ představené ODS se z třiadvaceti lidé podílela jediná žena – senátorka Daniela Filipiová. A dokument na tiskové konferenci představoval tým sestavený výhradně z vážně se tvářících chlapíků. Konkurenční ČSSD sice ve svých interních pravidlech pečuje o zastoupení žen – v místopředsednictvu má být alespoň jedna – jenom se strajně ta pravidla jaksi nedaří dodržovat. Místopředsedkyně stále není zvolena a jak strana ohlásila, její výběr se odkládá na neurčitou dobu po jarních volbách.

Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že vyvážené zastoupení žen a mužů ať už politice nebo v byznysu nevznikne samo o sobě. Skandinávské země se ke své „vyváženosti“ dopracovali kvótami, přičemž nejdál došli Norové, kteří nařídili všem firmám operujícím v zemi povinné 40% zastoupení žen v dozorčích radách. Zákon platí v Norsku rok a zatím nezpůsobil žádnou katastrofu. Firmy dál fungují, jenom se headhunteři navrhující schopné členy dozorčích rad musejí porozhlížet i někde jinde, než byl tradiční a muži obsazený vrcholový firemní management – třeba na vysokých školách. Talentovaných žen schopných právnických či ekonomických analýz s manažerskými zkušenostmi je i v malém Norsku dost. Jen je potřeba hledat.

Stejné je to i v Česku, problém je ale v tom, že při slově „kvóta“ naskáčou většině lidí žijících v české kotlině pupínky. Což má jediný výsledek: talentované ženy nikdo nevyhledává a země nevyužívá svůj potenciál. Minimálně z poloviny.