Nový íránský prezident: Nejdřív konec sankcí, pak budeme jednat o jaderném programu

Vrátí se Írán k mezinárodní dohodě, která mu má zabránit ve vývoji jaderné zbraně? A pokud ano, v jaké podobě? To je teď, po íránských prezidentských volbách, klíčová otázka Blízkého a Středního východu.

Nový íránský prezident Ebráhím Raísí je přehledná postava. Šíitský konzervativní duchovní, dosud šéf íránské justice, který Západ nesnáší se stejným zápalem jako domácí odpůrce režimu - ve světě je nejznámější svou vedoucí úlohou ve vraždách tisíců členů organizace Lidoví mudžahedíni v roce 1988.

Stejně jasná je i jeho cesta k prezidentské funkci. Rada strážců, která schvaluje kandidáty do voleb, vyřadila každého, kdo Raísímu mohl konkurovat. Ten tak sice vyhrál v prvním kole, ale za malé volební účasti - k volbám nepřišla ani polovina voličů, běžných je v Íránu sedmdesát procent. A to ještě víc než desetina voličů vhodila do uren neplatné protestní lístky, i když to krátce před volbami duchovní vůdce státu, ajatolláh Chameneí, prohlásil za nábožensky vadné.

Raísí má proto slabý mandát od voličů, ale to ho nejspíš netrápí. Po letech vlády politiků označovaných za reformisty se v jeho osobě k vládní moci dostalo tvrdé konzervativní křídlo íránské politiky, které - ve vlastních očích - svou politickou legitimitu podle analytiků beztak čerpá od Boha, nikoliv od íránských voličů. Nic z toho však podle pozorovatelů neznamená, že se Írán nevrátí k jednacímu stolu a dohoda o jaderném programu neobživne. Hlavní slovo má Alí Chameneí - a ten je tím samým člověkem před volbami jako po nich.

Dohoda mezi Íránem a šesti světovými mocnostmi se zhroutila v roce 2018, kdy z ní jednostranně odstoupil americký prezident Trump a zavedl proti Íránu tvrdé sankce – Teherán na oplátku znovu spustil program obohacování uranu, který jej může dovést až k jaderné zbrani. Současná americká vláda se chce k šest let staré dohodě vrátit. Diplomaté Spojených států, Číny, Ruska, Británie, Německa, Francie a Evropské unie právě v Ženevě hledají cestu, po níž se vydat.

Stojí před nimi několik nerozřešených otázek: Jak naložit se znalostmi a technologiemi, které Írán získal a vyvinul za poslední dva roky? Znovu podepsat dohodu je relativně snadné a mohlo by být rychlé: má ale světové společenství tlačit na Írán, aby to stihla ještě odcházející administrativa reformisty Rouháního, nebo vyhovět Raísímu a nechat ho odstartovat prezidentskou dráhu diplomatickým sukcesem? Írán trvá na tom, že nejprve musí Spojené státy zrušit sankce, pak je možné jednat; je to dobrý nápad a dá se nové vládě věřit?

Všeobecně panuje přesvědčení, že dohodu se podaří znovu uvést do chodu. Raísí může okolní svět nenávidět či pohrdat jím, jak chce, ale realita hovoří jasně. Sankce Írán hospodářsky ničí a s jejich nákladem na zádech bude autorita i legitimita tamní teokracie dál upadat. Nedávný bojkot voleb to ukázal, je to v porevolučních dějinách země nevídaná voličská vzpoura.

A svět - nyní i včetně Spojených států - zase stojí o předvídatelnost. Střední východ je jedním z nejvýbušnějších míst současného světa. Po loňském americkém útoku na íránského generála Sulejmáního, který koordinoval proíránské militanty v celém regionu, se otevřeně hovořilo i o možnosti války.

Izrael - vytrvalý odpůrce dohody, kterou považuje za íránský úskok, jímž se diktatura chce dostat k jaderné zbrani - dává vědět, že stojí za kybernetickými i fyzickými útoky na íránský jaderný program, a nehodlá v tom přestat. Naposledy takto na veřejnosti před pár týdny mluvil exšéf izraelské tajné služby.