Ukrajinští veteráni hledají nový život po návratu ze zákopů – a našli ho v kabanosu nebo opravených ikonách

Sušení masa není voňavé podnikání, ale je chyba nad tímhle řemeslem ohrnovat nos. V zákopech vysušené kusy kuřecího nebo hovězího dodávají vojákům živiny a udržují je v chodu. Serhij Žukovskij si to ze své vojenské kariéry pamatuje. Výroba sušeného masa ho udržuje v chodu i teď, když z armády, bez obou rukou, odešel.

Čtyřicátník Serhij Žukovskij je člověk, který rád žertuje. Fakt, že před dvěma lety přišel při inspekci munice o ruce v zápěstích, nonšalantně přechází: na pozdrav vám podá pravou protézu jakoby nic a vy jí jakoby nic potřesete. Vítá nás v ukrajinském Lvově ve své firmě Sušená radost, kterou předloni založil.

Napadlo to jeho tehdy patnáctiletého syna. Serhij posílal rodině z fronty balíčky s erárním armádním jerky a kabanosem. Chutnaly mu, tak se chtěl podělit. Když pak v roce 2023, po návratu z nemocnice, doma brouzdal internetem a přemýšlel, co s novým životem bez rukou (protože se svou dosavadní prací, renovací starých motorek, se musel rozloučit), syna Ivana to napadlo – sušit, balit a vakuovat maso se dá určitě i s protézami. Na světě byl nový „veteránský byznys“, což je sousloví, které je na dnešní Ukrajině čím dál častější.

Je to logické – každý měsíc z ukrajinské armády odcházejí často kvůli zraněním stovky, možná tisíce lidí, kteří už sloužit nemohou nebo mají své odslouženo a na víc už nemají sílu. A je to potřebné – protože vrátit se z války do běžného života je těžké. Je těžké najít práci, společnou řeč s blízkými a smysl života daleko od boje. Když veterán stojí na vlastních nohou a něčím – třeba sušením masa – se uživí, jde to snáz.