Odsudek? Ne, raději knihu!

Dokážeme ještě poznat, co je podstatné? Může se to zdát jako zbytečná otázka, ale jako oběti sociálních sítí bychom si ji měli klást stále častěji. Jedna z největších „intelektuálních“ bitev posledních týdnů byl zcela absurdní útok lektora a spisovatele Petra Ludwiga na youtubového moderátora Čestmíra Strakatého poté, co ministr kultury Oto Klempíř zveřejnil jejich společnou fotografii. Ludwig z toho vyvodil závěr, že Strakatý je něco jako kolaborant, a protože má hodně sledujících, řešil tohle téma za chvíli skoro každý. Po delším čase se Ludwig omluvil, což je dobře, ale celá ta hysterická přestřelka nikdy neměla vzniknout. 

Většina tuzemské debaty se posouvá výhradně do kategorií dobro a zlo. A čím častěji lidé sledují toto posuzování, tím přijatelnější se jim zdá. A aplikují ho na stále více témat. I na ta, kterým nerozumí. Strach, že když neudělají nějaký kategorický soud, tak se jich „vlastní“ tábor zřekne a oni zůstanou v tom krutém světě sami, je příliš silný.

Má to řadu důsledků a o mnoha z nich už jsme psali. Myslím, že mezi ně lze zařadit i mizející dopřání si času na poznávání. U řady témat můžeme učinit závěr okamžitě, u jiných potřebujeme odstup, nové informace. Ideální vakcínou proti rychlým úsudkům je četba. Knihy, ale i delší články nám dávají představu o čase, který je třeba ke zkoumání. Čtení dobré biografie nám může vzít i dvacet hodin čistého času. A to je jen jedna kniha. Po jejím přečtení nám navíc dojde, že toho víme strašně málo, takže čteme dál. Spojuje se v nás pokora a poznávání.

Rychlé vynášení rozsudků nad lidmi způsobuje, že se rozpadáme na stále menší skupiny. Přitom je možná načase si položit otázku: existuje ještě něco jako česká společnost? Nejsme už tak rozděleni, že si nemáme co říct? Nepřestane pak i stát fungovat? Pod vlivem sítí a rychlých soudů se akceptuje, že není třeba respektovat Ústavní soud, prezidenta, dopravní značky, kontrolní instituce, média… Když premiér oznámí, že už nebude jednat s prezidentem, není to známka zhrouceného státu? A není potřeba vynesení veřejného soudu nad Čestmírem Strakatým důkazem, že se z Petra Ludwiga stalo to, před čím chtěl českou společnost chránit? Tedy, že se problém neřeší, ale naopak šíří?