GRÓNSKÝ EXPERIMENT

Sus se zarazí s klíčem v ruce. U vchodu jí něco nesedí. Se srdcem v hrdle ji napadne, jestli rohožka neleží o pár centimetrů dál ode dveří, než když odcházela. Ale pak nad tím mávne rukou a překročí práh, uvědomuje si, že možná začíná být paranoidní. Evidentně to mají v rodině. Každá buňka jejího těla je v pohotovosti. V předsíni nikdo nebyl. To by poznala ze vzduchu i pocitově. V jídelně si najednou představí Pani a znejistí. Nezdá se jí to? Celá situace připomíná soudný den.

„Ahoj teto,“ prohodí sama pro sebe nahlas a ukloní se vlastnímu odrazu v okně. „Co pro tebe můžu udělat, teto Pani?“ Hystericky se rozchechtá. „Zahrajeme si: Kdo najde první lahev s vodkou? Nebo ji chceš radši naaranžovat do pytle na mrtvoly pod živej plot?“

Pachuť vlastních slin a vůně neznámé dálky ji vrátí tam, kde to bolí. Odraz v okně odhalí nedostatek spánku v podobě hlubokých vrásek v obličeji. Smích ji okamžitě přejde. Přemůže ji tak velký hlad, že se vrhne na sáček brambůrků. Hltá jeden za druhým, až je sáček prázdný, a pak si nalije sklenku červeného vína. Tělo ji bolí, ale to je jedno. Nemá se cítit skvěle. Je to vedlejší účinek mizerného dětství a sebelítosti. Zná se jen takhle. A tak zapuzuje klíčící radost z jakékoli činnosti. Je jí do breku, ale slzy došly. Zítra už bude jistě zase sama sebou, napadne ji a dotkne se sklenice vyšívané otisky mastných prstů. Odpotácí se nahoru. Ty schody vlastně dost kloužou, napadne ji a připomene si, že musí na hrany koupit protiskluzovou samolepicí pásku. Pani by to nesnášela, ale nebude přece do háje rozhodovat o všem. Provaz, na němž balancuje, se povážlivě vychyluje.

Pani si do deníku zapsala odstavec o bezdomovci Paviovi, který byl na internátu zjevně dobrovolně, což sám tvrdil. Naja Sus navrhla, aby si o tetě Pani dělala poznámky, takže si začala leccos zapisovat na lepicí lístečky. I proto, že Erik bude nejspíš potřebovat pár očí navíc, aby viděl ve tmě.