Nové Ferrari: oběť kulturních válek, nebo korporátní nuda?

Nepatřím mezi automobilové nadšence, takže by mě zpráva o novém vozu od italské značky Ferrari za běžných okolností nejspíš minula, ale premiéru modelu Luce nešlo přehlédnout. Důvodem přitom nebyl sám fakt, že se jedná o první elektroauto od firmy tradičně spojené se silnými sportovními vozy, za jejichž řevem se každý otočí. Zpráva o novém autě, které spolunavrhl autor ikonických zařízení od firmy Apple, se ke mně dostala skrze záplavu kritiky, vtípků a memů, jež se na vůz sesypaly ze všech stran.

Pastelově modrému autu vyčítají prakticky vše: bezpohlavní design, jenž prý zaoblenými křivkami (s narážkou na tvůrce) připomíná spíš iPhone než dravého závoďáka, celkově laciný dojem, jemuž chybí agresivita a italský šmrnc. Model s cenovkou 13 milionů korun internetoví humoristé v memech přirovnávali k lidovému Nissanu Leaf prodávanému za zlomek ceny, ale i k „ikonicky“ ošklivému užitkovému Fiatu Multipla. Anebo třeba k vysavači. I ti smířlivější psali, že auto není ošklivé, absolutně však nepasuje ke značce, která má v logu vzpínajícího se hřebce.

Má Ferrari tahle zpětná vazba trápit? Svá vozidla nedělá pro armádu internetových chytráků, kteří si je nemůžou dovolit. Zkušená firma určitě ví, co dělá – a na elektromodel si jistě od relevantní cílové skupiny a od možných zákazníků, které by nově ráda získala, předem získala zpětnou vazbu. Co jí ale nemůže být jedno, je propad akcií, který po nepovedené premiéře následoval, a také reputace, jež je v dnešní době vším.

Jako nostalgik milující auta ze šedesátých a sedmdesátých let bych záplavy memů zesměšňujících sterilní design a pád akcií firmy mohl sledovat se škodolibým zadostiučiněním. Zároveň fandím elektromobilní evoluci a v žádné bitvě kulturní války nechci být na jedné lodi s ultrapravicovým italským ministrem Matteem Salvinim ani českým herním designérem Danem Vávrou, kteří vůz odsoudili možná už z ideologických „zelených“ důvodů.