Cesta tam a zase zpátky

V šest ráno je v sedmi stech metrech osm stupňů nad nulou. Jaro. Jelenohorská kotlina dole zahalena do mraku, za ní pak září sníh na hřebeni Krkonoš. Ty z polské strany tvoří jednotnou hradbu, bez předhůří, podhůří, bez Černé hory, Liščí hory – jen jeden souvislý hřeben mezi Úpou a Harrachovem. Pro mnohé Čechy je překvapivé zjištění, jak jejich nejvyšší pohoří vypadá ze severu. Dívám se na ně z prázdného parkoviště u bývalého lyžařského areálu, který kvůli nedostatku sněhu je už asi deset let mimo provoz. Nemůže to být víc – budova „Wypożyczalni nart“ je stále v hezkém stavu.

Místo pro přespání v autě jsem si vyhlídnul před lety, při jednom z mnoha putování po tomto kraji – a přesně tak jsem si představoval probouzení zde do slunečného rána. Konečně letos, poslední únorový čtvrtek, se k tomu naskytla vhodná příležitost. Po práci jsem vyrazil z Prahy do Vratislavi, kde jsem pozdě večer vyzvedl rodný list ženy přeložený soudně z jejího rodného jazyka do polštiny. Před půlnocí jsem dorazil na nocležiště, usnul okamžitě a spal spánkem, o němž si čerstvý rodič doma může nechat jen zdát. Teď si vychutnávám čaj z termosky a hledím do dáli, vzpomínám na výstupy na Sněžku, přechody hřebene, zimní přespávání v záhrabu. 

Mám na to deset minut. Za chvíli sjedu dolů, do Jelení Hory, kde čerstvě přeložený doklad předložím na matričním úřadu společně s českým rodným listem našeho syna, jemuž bude následně vydán rodný list polský. Pak už bude vše snadné – na konzulátu v Praze se podá žádost o cestovní pas, s pasem bude možné zajet na cizineckou policii a požádat o trvalý pobyt, potvrzení podané žádosti předložit zdravotní pojišťovně, která o další měsíc prodlouží pojištění dítěte. A tak dál.

Klikatá silnice nabízí ještě několik nádherných pohledů na hory, včetně nižších Janovického rudohoří a Sokoliků, kde se leze po žule, která má pískovcové tvary. O pár set metrů níže se pak člověk ocitne ve dříve zmíněném mraku. Ten smrdí – a je to tak v celém Dolním Slezsku, ne-li ve zbytku země. Kdo bydlí v údolí, ten se v zimě dusí. V samotné Jelení už je mrak rozfoukaný.