Proč demokraté pořád otálejí

Vládní shutdown a jeho zrušení lze jen stěží považovat za něco jiného než porážku demokratů. Tento střet s vysokými sázkami skončil nesplněním jejich cílů a zmatením jejich poselství. Jestliže neměli páky nebo nebyli ochotni je použít k prodloužení shutdownu, proč do toho vůbec šli?

Shutdown posílil obraz demokratů jako slabochů. Slibují báječně znějící nové programy, jako je bezplatná péče o děti, ve skutečnosti však řídí rozbujelou byrokracii a její nemotornou činnost. Jestliže Amerika čelí krizi dostupnosti, bývá to spíše tam, kde vládnou demokrati – v New Yorku, Illinois a Kalifornii. Všude jsou vysoké daně, rostoucí náklady na bydlení a stagnující výsledky v základních oblastech, jako jsou vzdělávání a infrastruktura.

Vezměme si New York, největší a nejdůležitější metropoli v zemi. Nedávno zvolený starosta Zohran Mamdani chce víc peněz na nové oslnivé programy. Přitom bychom se měli napřed ptát, co se stalo s penězi, které už byly vybrány. V roce 2012, před koncem mandátu Michaela Bloomberga, činil rozpočet města přibližně 65 miliard dolarů. Dnes je to kolem 116 miliard, tedy o více než 75 procent. Za něco více než jedno desetiletí. Výdaje financované městem rostly v letech 2012–2019 ve srovnání s tempem inflace více než čtyřnásobně. Počet obyvatel města se v tomto období téměř nezvýšil. Výdaje prudce vzrostly, ale metro přitom chátrá, ceny bydlení rostou a veřejné školy zůstávají průměrné – navzdory více než 36 tisícům dolarů na žáka v loňském roce. To je nejvíc v zemi ze všech hlavních školských systémů. Výsledkem je paradox, charakteristický pro velkou část „modrých států“: vláda slibuje více, stojí více, přitom plní méně.

Zrcadlem města je stát New York. Jeho výdaje se z přibližně 70 miliard v roce 2000 zvýšily na dnešních více než 230 miliard – je to asi dvakrát víc než na Floridě, přestože Florida má o několik milionů obyvatel více. Illinois se řadí mezi státy s nejvyššími náklady na veřejné školství (vydává asi 22 tisíc dolarů na žáka dvanáctileté základní školy), přitom jsou výsledky čtení a matematiky ve čtvrté třídě jen průměrné. Když voliči tyto výsledky vidí, dojdou k nikoli neodůvodněnému závěru, že řešením není více peněz. Přesto je instinktivní reakce demokratů na každý problém vždycky stejná: utrácet víc.