Nevím, co vůči střelci cítím. I on je obětí zla

Po střelbě na Filozofické fakultě UK zveřejnila spisovatelka Dora Čechova v průběhu ledna až června 2024 v Respektu tři části deníku, který začala psát bezprostředně poté, co se dozvěděla, že mezi postřelenými je i její dcera Tereza. Nyní jsme dostali možnost popovídat si s oběma ženami o tom, jaký měla tato dramatická událost vliv na jejich životy a jak probíhá Terezino uzdravování. Doře Čechové právě vychází o tom, čím si rodina prošla, kniha Terezko, vrať se!.

Během střelby na filozofické fakultě jste byla vážně poraněná do hrudi a hlavy. Lékaři bojovali o váš život. Jak se vám nyní daří?

Tereza Doležalová: Po fyzické stránce je mi už určitě lépe, ale následky to samozřejmě zanechalo.

Jaké?

T. D.: Hodně mi život komplikuje především poranění míchy. A samozřejmě je náročné i psychicky se se vším vyrovnat. Ale postupně se to zlepšuje – pomalu, ale soustavně.

Cestou sem vám vaše matka pomohla, ale vy sama toho zvládáte stále více. Někdy už chodíte v exoskeletu, který teď asi máte pod oblečením. Kdy jste ho začala používat? 

Dora Čechova: Terezka teď exoskelet na sobě nemá. Je to zařízení, ve kterém vypadá jako robocop.

T. D.: To byste poznal, kdybych ho měla na sobě. Je spíš určený na trénink doma, ne na běžné chození venku. Trénuju s ním chůzi od začátku července, kdy ho pro mě vyrobili.

D. Č.: Terezka po střelbě dlouho ležela na lůžku a téměř všechny svaly měla atrofované. Abyste mohl exoskelet používat, musíte udržet trup. Poprvé si do něj stoupla před rokem a půl, ale trup se jí v něm propadal. Proto rok cvičila, než si do exoskeletu mohla stoupnout znovu. I teď při chůzi potřebuje navíc oporu bederního pásu.

T. D.: Exoskelet je skvělý. Zafixuje mi nohy a zamkne kolena. Je to začátek cesty k chození.

Když jdete, musí vás někdo další podpírat?

T. D.: K exoskeletu používám chodítko, takže nikoho dalšího už nepotřebuju. Dalším krokem budou berle. Mám i aplikaci, která mi měří vzdálenost, kterou ujdu. Nejvíc jsem zvládla padesát metrů – zatím jen, když chodím sem a tam po kuchyni. Ale pro mě je to velký posun a obrovská motivace pokračovat.

Máte nějaký plán, kdy byste mohla exoskelet odložit? Nebo je lepší neplánovat a nechat věcem volný průběh?

T. D.: Spíš tomu nechávám volný průběh, protože se to stejně moc naplánovat nedá. Každý postupuje jinak – to, že je někdo v podobné situaci už dál, neznamená, že tam musím být i já. Není kam spěchat. Nepomáhá mi jen exoskelet, ale i metoda elektroakupunktury, na kterou docházím k panu doktoru Olšákovi. Díky elektroimpulzům se znovu rozhýbávají svaly a tělo se učí je používat tak, jak má. Zkouším různé nové věci a pokroky se nedají předem odhadnout.