Co se můžeme naučit od postřelené studentky Terezy

Čtenářky a čtenáři Respektu znají příběh spisovatelky Dory Čechové a její dcery Terezy, která byla vážně zraněna při útoku na Filozofické fakultě UK v Praze. Ve svém deníku matka zaznamenávala, jak se o šílené události dozvěděla, líčila zoufalé hledání dcery, bezesné noci u jejího lůžka. Dnes vám přinášíme rozhovor s oběma hrdinkami tohoto příběhu. Čtení je to silné v každém slově, jak se přesvědčíte sami. Rád bych tu však vypíchl jeden moment. 

Kolega Ondřej Kundra se zeptal Terezy Doležalové, co cítí ke střelci, který jí způsobil vážná zranění. „Nevím přesně, co k němu cítím. Jen se snažím pochopit, proč by někdo něco takového udělal. Je to dost těžké, když jsem ho vůbec neznala. Myslím, že se mnou nemusí všichni souhlasit, jsem však toho názoru, že i on patří mezi oběti. Nejen, že jeho rukou zemřelo čtrnáct studentů a učitelů, ale že vlastní rukou zemřel i on sám. Nevím, co se v jeho životě, během jeho dospívání stalo, ale myslím si, že i on je obětí toho zla, o kterém všichni mluví v souvislosti s jeho vraždami.“ A ještě dodala: „Pokud se v životě setkáváte se zlem, ve vztazích, na sociálních sítích, a toho dobrého poznáte jen málo, zlo vás může pohltit. Myslím si, že to byl i jeho případ. Zlo ho pohltilo, a on se stal jeho nástrojem.“

Takhle dokáže přemýšlet jen mimořádně vyzrálá osobnost, protože zraněná studentka by měla nárok na ty nejhorší odsudky. A jen dodávám, že kdo z příbuzných či přeživších to vidí jinak než Tereza, má na to právo. 

Americký komentátor David French nedávno v The New York Times publikoval text, kde se věnoval reakcím na krvavý útok na mormonský kostel v Michiganu – čtyři lidi při něm byli zavražděni a osm dalších zraněno. French nejdříve rozebírá, jak se každý podobný čin okamžitě politicky zneužije. Cílem je rozdělit společnost ještě víc a rozdmýchávat nenávist k té druhé části názorového spektra. Což se dělo i v tomto případě. Zaznamenal ale jednu zásadní změnu – někteří místní věřící se rozhodli uspořádat sbírku nejen pro oběti vraždy, ale i pro rodinu samotného útočníka. Zůstala po něm manželka a malé dítě. Věřící svůj krok vysvětlili tím, že i ony jsou oběti. 

French ocenil, že nikdo nezjišťoval, jestli manželka věděla, co se chystá. Chtěli jen v souladu se svou vírou projevit lásku a pomoc. Novinář k tomu napsal: „Amerika byla v uplynulém měsíci svědkem dvou pozoruhodných činů odpuštění. Erika Kirk odpustila muži, který zabil jejího manžela. Svatí posledních dnů projevili lásku rodině muže, který zmasakroval jejich bratry a sestry. Národ, který projevuje takové činy lásky, je národ, který stále žije. Je to národ, který má stále naději.“

Česko zatím není tak polarizované jako Spojené státy. A naštěstí tu není tak přítomné násilí. Nepochybně jsme ale nastoupili nebezpečnou trajektorii, kde se zdá nemožné hledat nějaký kompromis. Tereza Doležalová nám ukázala cestu, jak o světě a druhých přemýšlet, protože my to máme násobně snazší než ona. Před její sílou nezbývá než se poklonit.

Závěrem ještě dobrá zpráva. Nyní mají všechny naše články svou audio podobu. Tedy už ne jen vybrané, které i nadále načítají lidé. Ostatní vznikají za pomoci umělé inteligence. Články můžete poslouchat hned, jak je v průběhu týdne publikujeme na webu a v aplikaci.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje 

Erik Tabery
šéfredaktor